|
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
ZÁKLADNÍ POJMY
Definic nerostu (české synonymum pro minerál) existuje několik desítek. Z mineralogického hlediska je nerost chemicky homogenní přírodní těleso s pravidelným uspořádáním částic, který je základním stavebním kamenem hornin. Z hlediska ložiskové geologie je nerost přirozená součást zemské kůry (minerál, hornina i některé další látky, např. plyny), kterou lze přímo nebo po zpracování použít pro potřeby lidstva. Podle definice v zákoně č. 44/1988 Sbírky o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon) jsou za nerost považovány tuhé, kapalné a plynné části zemské kůry. Výjimku tvoří vody (pokud se z nich nemohou průmyslově získávat vyhrazené nerosty), rašelina, sedimenty v korytech vodních toků (pokud se z nich nemohou průmyslově získávat vyhrazené nerosty) a kulturní vrstva půdy. Tato definice je tak široká proto, že množství využívaných nerostů se rychle mění a nebylo by vhodné jejich seznam neustále novelizovat. Horní zákon kromě jiného dělí nerosty na vyhrazené a nevyhrazené. Vyhrazené nerosty jsou vyjmenovány v § 3 zákona a jejich ložiska jsou ve vlastnictví státu bez ohledu na to, kdo je vlastníkem pozemku, pod nímž se nacházejí. Institut „vyhrazených“ nerostů má v našem právu tradici už od dob vydání Ius regale montanorum (tehdy šlo o tzv. horní regál). V angloamerickém právu tato zásada neplatí a všechna ložiska náleží k pozemkům, na nichž se vyskytují. Výčet v § 3 horního zákona je opět velice široký a obsahuje i nerosty, které se u nás nikdy netěžily a prakticky ani neexistuje šance nálezu jejich ložisek (např. draselné soli nebo perlit). Přesto je tím vlastnické právo státu kryté v případě nálezů neočekávaných ložisek. Navíc si stát formou rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu po dohodě s Ministerstvem životního prostředí vyhrazuje i možnost rozhodnout v případě pochybností o tom, zda určitý nerost do kategorie vyhrazených patří nebo ne. Tím jsou ošetřeny budoucí situace, kdy se začne využívat nerost, který dosud neměl žádné použití, a bude třeba rozhodnout o vlastnictví jeho ložisek. Nevyhrazené nerosty jsou ty, které ve výčtu v § 3 nejsou uvedeny. Nejběžnější z nich jsou stavební kámen, štěrkopísky a cihlářské hlíny. Ložiska nevyhrazených nerostů jsou ve vlastnictví majitele pozemků. Až do novelizace horního zákona zákonem č. 541/1991 bylo možné i významná ložiska nevyhrazených nerostů označit jako ložiska výhradní, tj. ve vlastnictví státu (tzv. výhradní ložiska nevyhrazených nerostů). Ložiska, o kterých bylo takto rozhodnuto, jsou i nadále ve vlastnictví státu. Nerosty z pohledu ložiskové geologie dělíme na rudy, nerudy a energetické suroviny.
Surovina je jakákoli výchozí látka připravená k výrobě. Do surovin nepatří jen nerosty (kterých se celý tento výukový materiál týká), ale i jakékoli organické materiály vyhovující definici a recyklovaný materiál (tzv. druhotné suroviny).
Ruda je přirozená asociace minerálů, z nichž je možno získat jeden nebo více kovů. Neruda je přirozená asociace minerálů, z nichž je možno získat jeden nebo více nekovových prvků a jejich sloučenin, nebo je využívaná pro svoje chemické nebo fyzikální vlastnosti. V tomto pojetí mohou nastat dva základní problémy. Prvním je jiné chápání pojmů v angloamerické literatuře, kde jsou pod pojmem „ore“ chápány nerosty rudní i nerudní v našem pojetí. Navíc anglický význam termínu „ore“ nese v sobě rovněž ekonomickou informaci, jelikož se jím označuje ruda, která je z technicko-ekonomických hledisek vhodná k těžbě. Druhým problémem je vlastní překryv definic rudy a nerudy. Některé typicky rudní nerosty totiž získávají i jiné, „nerudní“ způsoby použití kvůli svým vlastnostem (např. magnetit je nejen využívaný jako ruda železa, ale díky své vysoké hustotě je používán i na úpravnách uhlí; chromit je nejen ruda chromu, ale i žáruvzdorný materiál používaný ve slévárenství), naopak z některých typických nerudních minerálů je možné vyrobit kovový prvek (např. sodík z halitu - soli kamenné). Na našem území mají však pojmy ruda a neruda svůj tradiční obsah, který je již zažitý dlouhodobým užíváním a tyto výjimky na něj nemají vliv (magnetit se neřadí k nerudám, ale zůstává ve skupině rud apod.). Podobná situace nastává i u energetických surovin, kde uran i thorium jakožto kovové prvky mají i nejaderné využití.
Energetické suroviny jsou nerosty, z nichž je možno získávat energii. Dělí se na skupinu kaustobiolitů a radioaktivních surovin. Kaustobiolity (fosilní paliva) jsou hořlavé uhlovodíky, které vznikly nahromaděním odumřelé organické substance (nekromasy). Dělí se na: - řadu uhelnou: rašelina, lignit, hnědé uhlí, černé uhlí, antracit - řadu živičnou (plynokapalnou): ropa, roponosné písky, roponosné břidlice, zemní plyn, hydráty metanu, ozokerit, minerální vosky, asfalt Přírodní radioaktivní suroviny jsou uran, thorium a radium. S pojmem energetické suroviny se setkáváme ve světové literatuře. V českém prostředí se zpravidla používá termín kaustobiolity v klasickém pojetí, jak bylo výše definováno. Uran a radioaktivní suroviny se u nás většinou řadí do skupiny rud, jelikož naše klasifikace upřednostňují genetické principy dělení ložisek a jejich nerostů.
Podle zákona č. 44/1988 Sbírky o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon) ve znění pozdějších úprav je ložisko nerostů přírodní nahromadění nerostů, jakož i základka v hlubinném dole, opuštěný odval, výsypka nebo odkaliště, které vznikly hornickou činností a obsahují nerosty. Tato definice připouští, že za ložiska lze považovat nejen přírodní výskyty, ale i ložiska vzniklá lidskou činností (tzv. antropogenní ložiska). S vývojem nových technologií a využitím dříve nepoužívaných prvků je možné očekávat, že budou opětovně využity i nerosty a odpady po těžbě, které dříve nebylo možno ekonomicky zpracovat, případně využití dosud neměly. Tyto případy jsou dobře známy i z mnoha našich dříve těžených ložisek. Využitelnost ložisek nerostů je závislá na vnitřních (přírodních) a vnějších (společenských) ukazatelích. Výsledek jejich vzájemného působení se rozhodujícím způsobem promítá do ekonomiky těžby daného ložiska. Mezi přírodní ložiskové ukazatele patří kvalita nerostu a velikost jeho zásob na ložisku, geologické báňsko-těžební ukazatele (tvar ložiska, hydrogeologické, tektonické a geotechnické podmínky, výskyt plynů aj.) a zeměpisný faktor. Přírodní ukazatele jsou určeny nezávisle na člověku a lze je pokládat za neměnné. Pro hodnocení a projekci těžby ložisek, stejně jako pro vlastní vedení otvírkových, přípravných a těžebních prací je nutná jejich velmi dobrá znalost. Druhou skupinu tvoří sociálně-ekonomické ukazatele. Mezi nejvýznamnější z nich patří rozvoj techniky (průzkumné, těžební, úpravnické a zpracovatelské), stupeň celkového vědecko-technického rozvoje společnosti, společensko-organizační vztahy (financování projektů aj.), světová politická, ekonomická a obchodní situace, ale i a dostupnost a cena suroviny na trhu. Tyto faktory jsou v čase velice proměnlivé a jejich vliv na ekonomiku těžby je stejně zásadní jako v předešlé skupině. Zatímco akumulace nerostů existují v přírodě nezávisle na lidstvu, ložiska nerostů jsou výhradně spjatá s konkrétním časem. Např. dokud nebylo do roku 1850 známo žádné využití uranových rud, neexistovaly ani žádná ložiska uranu, ačkoli jejich přírodní akumulace byly známy (faktor vědecko-technického rozvoje společnosti). Detailní rozbor problematiky viz Zásoby ložisek nerostů - Sivek (2006). Ložiska můžeme dále dělit podle různých kritérií, např. podle časového pohledu (ložiska historická, průmyslová a perspektivní), podle způsobu vzniku (primární, sekundární, antropogenní) aj. Tvarově neohraničené ložisko se nazývá zdroj, tento termín se využívá zejména u vody a ložisek nerostů obsažených v mineralizovaných vodách. Termín zdroj s jiným obsahem se ale využívá také v klasifikaci zásob ložisek nerostů.
U rudních ložisek se mluví o ložiscích monometalických v případě, že se z nich získává jen jeden kov a polymetalických v případě, že se z nich získávají dva nebo více kovů. O kvalitě rud se mluví jako o kovnatosti. Rudní ložiska mohou obsahovat kromě hlavního zájmového nerostu též vítané a nevítané příměsi. Vítané příměsi jsou látky, které vylepšují celkovou ekonomiku těžby, i když jejich obsah v rudách je jen velmi malý. Nevítané příměsi jsou látky, které možnosti využití ložiska snižují nebo úplně znemožňují. Může jít např. o toxické prvky nebo o minerály snižující možnost úpravy a zpracování rud. V případě nerudních ložisek kvalitu určují příměsi a vlastnosti nerostu samotného (např. u grafitu obsah nežádoucího pyritu, ale i velikost vloček).
Součástí vyhodnocování všech fází průzkumu a těžby nerostů je výpočet zásob. Pro jeho provedení je nutno mít vyjasněny otázky klasifikace zásob a stanoveny tzv. podmínky využitelnosti zásob. Pravidla pro ně se liší stát od státu (většinou i mezi ložisky téhož státu). Podrobnosti uvádí např. Sivek (2006) a Schejbal (2002). V této práci je pro vyčíslení dostupného množství nerostů používán termín „zásoby“. Jeho význam je převzatý z použitých statistických údajů, které uvádí U.S. Geological Survey. Ve smyslu této klasifikace používáme termín zásoby (orig. reserves). Jde o množství nerostu, které jsou v daný okamžik ekonomicky využitelné. Nejde tedy o celkové množství daného nerostu v přírodě, ale pouze o jeho nejlépe poznané, nejbohatší a dalšími faktory pro těžbu nejvýhodnější část. Neznamená to ovšem, že se v daný okamžik všechna taková ložiska těží. Zdroje
Sivek, M.: Zásoby ložisek nerostů. Ostrava: VŠB – Technická univerzita, 2006. 174 s. + CD-ROM.
Schejbal, C.: Problematika výpočtu a klasifikace zásob a zdrojů pevných nerostných surovin. In Sborník vědeckých prací Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava, řada hornicko-geologická, 2003, roč. 49, s. 139-161
Zákon č. 44/ 1988 Sbírky o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon).
|