|
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
LOŽISKA NEROSTŮ - NERUDY
keramické a sklářské suroviny: kaolín, pórovinové a kameninové jíly, cihlářské suroviny, sklářské písky, křemen, živce, soda a sodné suroviny, alunit, petrurgické suroviny žáruvzdorné materiály: žáruvzdorné jíly, magnezit, křemenec, chromit (viz rudy), andalusit, kyanit, sillimanit, bauxit, grafit, forsterit, pyrofylit, slévárenské písky průmyslové minerály: azbesty, mastek, slídy, grafit, baryt, dolomit, psací křída, wollastonit, chemické suroviny: halit, fluorit, K a Mg-soli, boráty, síra, pyrit, fosfáty, ledek, vápenec, dolomit, soda a sodné suroviny, jódové suroviny, bromové suroviny brusné materiály a abraziva: diamant, korund a smirek, staurolit, granáty, olivín, křemen filtrační suroviny: písky, diatomit, azbesty, granáty, bentonit, zeolity tepelné a zvukové izolanty: diatomit, perlit, jílovce, azbesty, vermikulit drahé a dekorační kameny: diamant, korund, granáty, olivín, ostatní drahé a dekorační kameny stavební materiály: kámen a kamenivo, cementářské suroviny, cihlářské suroviny, vápenec, sádrovec a anhydrit,pokryvačské břidlice, pemza a vulkanoklastické horniny plyny získávané ze zemské kůry:
Kliknutím na názvy nerostů zobrazíte jejich obrazové galerie.
Alunit - KAl3(SO4)2(OH)6 - je měkký minerál, vznikající jako produkt působení kyseliny sírové na horniny bohaté hliníkem.
Světové zásoby, zdroje a těžba alunitu nejsou uváděny.
Použití: v chemickém průmyslu, při výrobě keramiky a ve stavebnictví. Je nejdůležitějším netradičním zdrojem hliníku.
Průmyslové typy ložisek alunitu:
Literatura: Kaškaj, M. A. (1970): Alunity, ich genezis i ispolzovanie. 1. vyd, Tom. 1, Moskva: Izdatelstvo Nedra. Kaškaj, M. A. (1970): Alunity, ich genezis i ispolzovanie. 1. vyd, Tom. 2, Moskva: Izdatelstvo Nedra. Kraus, I., Kužvart, M. (1987): Ložiska nerud. Praha: SNTL. Rubinstein, J., Barsky, L. (2002): Non-Ferrous Metal Ores: Deposits, Minerals and Plants. London: Taylor & Francis.
ANDALUSIT - KYANIT - SILLIMANIT
Celá skupina trimorfních minerálů má chemický vzorec Al2SiO5, andalusit je kosočtverečný, kyanit trojklonný a sillimanit kosočtverečný.
Světové zásoby nejsou uváděny.
Světová těžba: 464 tis. t (2013), 403 tis. t (2014), 420 tis. t (2015)*.
Těžba (r. 2015)*: JAR (200 tis. t) USA (110 tis. t) Indie (60 tis. t) Peru (35 tis. t)
* přesná data zatím nejsou k dispozici, hodnoty získány odborným odhadem † k dispozici nejsou údaje z Číny, Brazílie a Francie
Použití: více než 90 % andaluzitu, kyanitu a sillimanitu se vytvrzuje při teplotě 1315 až 1549 ºC na mullit, který se používá jako zásaditý žáruvzdorný materiál pro hutnictví železa, méně pro hutnictví neželezných kovů a sklářství a výrobu keramiky.
Průmyslové typy ložisek modifikací Al2SiO5:
Literatura: Cílek, V. (1985): Sillimanit-kyanit-andalusitové akumulace v Českém masívu. MS, Praha: Ústřední ústav geologický. Ihlen, P. M. (2000): Utilisation of sillimanite minerals, their geology, and potential occurences in Norway - an overview. Norges geologiske undersøkelse Bulletin, 436, s. 113-128. Kraus, I., Kužvart, M. (1987): Ložiska nerud. Praha: SNTL. Strnad, D. (1992): Ložisko andalusitu Kladská-Lazy. In: Kužvart, M. (ed.) Ložiska nerudních surovin ČR II. Praha: Univerzita Karlova, s. 445-449. Švenek, J., Kruťa, T., Kovařík, J. (1983): Ostatní a výhledové nerudní suroviny. In: Kužvart, M. (ed.) Ložiska nerudních surovin ČSR. Praha: Univerzita Karlova, s. 461-471. Tanner, A. O. (2015): Kyanite and related minerals. In: Mineral Commodity Summaries 2015. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 88-89. Tanner, A. O. (2016): Kyanite and related minerals. In: Mineral Commodity Summaries 2016. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 94-95.
Azbest je technický název skupiny minerálů dělitelných na vlákna. Jde o minerály ze skupiny serpentinu (chryzotilové azbesty) a amfibolů (amfibolové azbesty).
Světové zásoby nejsou uváděny.
Světová těžba: 2,02 mil. t (2013), 2,02 mil. t (2014), 2,00 mil. t (2015)*.
Těžba (r. 2015)* : Rusko (1100 tis. t) Čína (40 tis. t) Brazílie (311 tis. t) Kazachstán (215 tis. t)
* přesná data zatím nejsou k dispozici, hodnoty získány odborným odhadem Pozn.: téměř celou produkci tvoří chryzotil
Použití: Hlavním kritériem pro použití je minerální druh a délka vláken azbestu. Azbesty s nejdelšími vlákny se používají k výrobě ohnivzdorných materiálů, azbesty s krátkými vlákny se přidávají do výplní podlahových krytin a stavebních materiálů. Celkově největší spotřeba je při produkci azbesto-cementových výrobků, kde se používají azbesty se střední délkou vláken. Využití azbestů ve stavebnictví je v některých zemích legislativně omezeno pro jejich rakovinotvorné účinky (dáno tvarem a velikostí jehliček).
Užitkové minerály:
Pozn.: riebeckitový azbest se prodává pod obchodním názvem krokydolit, gruneroïtový azbest pak pod názvem amosit
Průmyslové typy ložisek azbestů:
Literatura: Fabík, M., Novák, F. (1983): Azbest. In: Kužvart, M. (ed.) Ložiska nerudních surovin ČSR. Praha: Univerzita Karlova, s. 110-112. Flanagan, D. M. (2016): Asbestos. In: Mineral Commodity Summaries 2016. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 28-29. Kraus, I., Kužvart, M. (1987): Ložiska nerud. Praha: SNTL. Riordon, P. H. (ed.) (1981): Geology of Asbestos Deposits. Ann Arbor: American Institute of Mining, Metallurgical, and Petroleum Engineers. Svoboda, K. (1987): Československé azbesty. Geologický průzkum, roč. 29, č. 3, s. 71-75. Virta, R. L. (2015): Asbestos. In: Mineral Commodity Summaries 2015. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 22-23.
Baryt, síran barnatý - BaSO4, je šedý až šedobílý nerost s vysokou hustotou (4,5 g/cm3), chemicky inertní, schopný pohlcovat rentgenové paprsky.
Světové zásoby jsou min. 380 mil. t.
Světová těžba: 9,23 mil. t (2013), 8,25 mil. t (2014), 7,46 mil. t (2015)*.
Těžba (r. 2015)*: Čína (3000 tis. t) Indie a Maroko (1100 tis. t) USA (700 tis. t) Irán a Kazachstán (300 tis. t)
* přesná data zatím nejsou k dispozici, hodnoty získány odborným odhadem
Použití: asi 90 % barytu se používá při vrtání jako barytové suspenze, využívající vysokou měrnou hmotnost barytu. O zbylých 10 % se dělí chemický průmysl, průmysl barev a laků (výroba bílé barvy), sklářský a keramický průmysl, speciální stavebnictví aj.
Průmyslové typy ložisek barytu:
Literatura: Chrt, J. (1988): Barytové formace Českého masívu. Geologický průzkum, roč. 30, č. 3, s. 65-68. Chrt, J., Jurák, J. (1992): Baryt. In: Kužvart, M. (ed.) Ložiska nerudních surovin ČSR. Praha: Univerzita Karlova, s. 95-120. Kraus, I., Kužvart, M. (1987): Ložiska nerud. Praha: SNTL. McRae, M. E. (2015): Barite. In: Mineral Commodity Summaries 2015. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 24-25. McRae, M. E. (2016): Barite. In: Mineral Commodity Summaries 2016. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 30-31. Reichmann, F. (1983): Ložiska fluoritu a barytu. In: Kužvart, M. (ed.) Ložiska nerudních surovin ČSR. Praha: Univerzita Karlova, s. 88-109.
Bentonit je jílová hornina s převládajícím obsahem minerálů skupiny smektitů, nejčastěji montmorillonitu, méně beidellitu, saponitu aj. Jednotlivé minerály se liší strukturou, chemickým složením a vazbou kationtů na výměnných pozicích (hlavně Na+, Ca2+). Společná je jejich odolnost vysokým teplotám, schopnost dispergovat vodu a schopnost sorbování kationtů a organických látek z roztoků.
Světové zásoby bentonitu nejsou uváděny.
Světová těžba: 12,0 mil. t (2013)†, 16,1 mil. t (2014)†, 16,0 mil. t (2015)*†.
Těžba (r. 2015)*: USA (4320 tis. t)† Čína (3500 tis. t) Řecko (1300 tis. t)‡ Indie (1080 tis. t) Turecko (700 tis. t) ... Česká republika (235 tis. t)
* přesná data zatím nejsou k dispozici, hodnoty získány odborným odhadem † některé státy neuvádějí celkovou produkci, ale pouze export ‡ včetně produkce surového kaolínu
Použití: díky svým specifickým vlastnostem se bentonity využívají jako pojiva, suspenze a sorbenty. Hlavní použití bentonitových suspenzí je ve vrtání jako přídavek do výplachů (natrifikovaný montmorillonit), dále pak ve stavebnictví a při výrobě barev a laků. Jako pojivo odlévacích forem se používá ve slévárenství. V některých zemích se bentonity užívají při peletizaci železných rud. Vápenaté bentonity jsou filtrační materiál, používaný především v petrochemii a potravinářství. Vedlejší použití je v zemědělství.
Užitkové minerály:
Průmyslové typy ložisek bentonitu:
Literatura: Flanagan, D. M. (2016): Clays. In: Mineral Commodity Summaries 2016. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 50-51. Franče, J. (1983): Bentonity. In: Kužvart, M. (ed.) Ložiska nerudních surovin ČSR. Praha: Univerzita Karlova, s. 189-200. Kraus, I., Kužvart, M. (1987): Ložiska nerud. Praha: SNTL. Křelina, B. (1992): Bentonity. In: Kužvart, M. (ed.) Ložiska nerudních surovin ČR II. Praha: Univerzita Karlova, s. 171-181. Murray, H. (2006): Borates: Applied Clay Mineralogy - Occurrences, Processing and Application of Kaolins, Bentonites, Palygorskite-Sepiolite, and Common Clays. Bloomington: Elsevier. Starý, J., Kavina, P., Vaněček, M., Sitenský, I., Kotková, J., Hodková, T.: Surovinové zdroje České republiky. Nerostné suroviny (stav 2008). Praha: Ministerstvo životního prostředí České republiky, 2009. 473 s. Weiss, Z., Kužvart, M. (2005): Jílové minerály: jejich nanostruktura a využití. Praha: Karolinum.
Z pohledu chemie je bor polokov. Boráty jsou soli různých boritých kyselin, většinou sloučeniny s Na, Ca, méně Mg. Další suroviny boru, silikáty a alumosilikáty, se ve větší míře pro obtížnost zpracování a nízké obsahy boru nevyužívají.
Světové zásoby se odhadují na 380 mil. t B2O3.
Světová těžba nerostů boru: 3,54 mil. t (2013)†, 5,86 mil. t (2014)†, 5,96 mil. t (2015)*†.
Těžba nerostů boru (r. 2015)*†: Turecko (4200 tis. t) Chile (580 tis. t) Argentina (500 tis. t) Rusko (250 tis. t) Peru (225 tis. t)
* přesná data zatím nejsou k dispozici, hodnoty získány odborným odhadem † k dispozici nejsou údaje z USA ‡ k dispozici nejsou údaje z Argentiny, Bolívie a Kazachstánu
Použití: zejména ve sklářství (skelná vlákna a borokřemičitanová skla) a keramice (emaily). Dále se používá při výrobě mýdel a detergentů, v metalurgii neželezných kovů a žáruvzdorných materiálů. Boridy kovů se uplatňují jako materiál na lopatky turbín, vnitřní povrchy spalovacích komor a raketových trysek. Jaderné využití bóru je založené na velkém účinném průřezu izotopu 10B vůči termálním neutronům (neutronové štíty a kontrolní tyče v jaderných reaktorech). Karbid bóru je brusivem a leštivem kovů, používá se v obložení brzd, neprůstřelných vestách a ochranných štítech bojových letadel. Borová vlákna různého složení se používají v laminátech letectví a kosmonautice.
Užitkové minerály:
Průmyslové typy ložisek boru:
Literatura:
Crangle, R. D. (2015): Boron. In: Mineral Commodity Summaries 2015. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 32-33. Crangle, R. D. (2016): Boron. In: Mineral Commodity Summaries 2016. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 38-39. Garrett, D. (1998): Borates: Handbook of Deposits, Processing, Properties, and Use. San Diego: Academic Press. Kraus, I., Kužvart, M. (1987): Ložiska nerud. Praha: SNTL. Matýsek, D. (1992): Výskyt datolitového rohovce v Podbeskydské oblasti. In: Kužvart, M. (ed.) Ložiska nerudních surovin ČR II. Praha: Univerzita Karlova, s. 456-459. Warren, J. K. (2006): Evaporites: Sediments, Resources and Hydrocarbons. Berlin: Springer.
BROM A BROMOVÉ SUROVINY
Brom je těžká červenohnědá kapalina nepříjemného zápachu, která už za pokojové teploty přechází do červenohnědých dusivých a dráždivých par.
Světové zásoby nejsou ve většině států uváděny, díky obsahu v mořské vodě jsou ale prakticky nevyčerpatelné.
Světová těžba: 403 tis. t (2013)†, 440 tis. t (2014)†, 390 tis. t (2015)*†.
Těžba (r. 2015)*†: Izrael (150 tis. t) Jordánsko a Čína (100 tis. t) Japonsko (30 tis. t) Ukrajina (4 tis. t)
* přesná data zatím nejsou k dispozici, hodnoty získány odborným odhadem † k dispozici nejsou údaje z USA
Použití: především k výrobě organických sloučenin (brometylen, brommetylen, bromoform aj.), používaných jako zpomalovače hoření, pesticidy, v medicíně aj. Dále se využívá do výplachů pro hlubinné vrtání, při úpravě vody a v klasické fotografii.
Průmyslové typy ložisek bromu:
Literatura: Holser, W. T. (1965): Bromide Geochemistry of Salt Rocks. In: Second Symposium on Salt, Cleveland, USA, s. 248-275. Ober, J. A. (2015): Bromine. In: Mineral Commodity Summaries 2015. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 34-35. Schnebele, E. K. (2016): Bromine. In: Mineral Commodity Summaries 2016. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 40-41. Warren, J. K. (2006): Evaporites: Sediments, Resources and Hydrocarbons. Berlin: Springer.
Cement je hydraulické práškové pojivo (maltovina), jehož účinnými složkami jsou sloučeniny CaO, SiO2, Al2O3, Fe2O3. Mezi cementářské suroviny se řadí jílovité vápence (60 - 80 % CaCO3) a slínovce (pod 60 % CaCO3). Jako korekční přísady se používají jíly, hlíny, spraše, břidlice a sádrovec.
Světová produkce cementu: 4,08 mld. t (2013), 4,18 mld. t (2014), 4,10 mld. t (2015)*.
Produkce cementu (r. 2015)*: Čína (2350 mil. t) Indie (270 mil. t) USA (83 mil. t) Turecko (77 mil. t) Brazílie (72 tis. t)
* přesná data zatím nejsou k dispozici, hodnoty získány odborným odhadem
Těžba Česká republika (r. 2008): 10,96 mil. t - vápence (všechny druhy celkem) 5,20 mil. t - vápence ostatní (nad 80 % karbonátového podílu) 507 tis. t - cementářské a korekční sialické suroviny
Pozn. 1: vysokoprocentní vápence viz heslo vápenec Pozn. 2: v české terminologii se pro výrobu cementu se používají zejména vápence ostatní (VO) a vápence jílovité (VJ), vysokoprocentní vápence (VV) mají výhodnější použití v jiných průmyslových odvětvích.
Použití: výroba anorganického pojiva - cementu. Podle složení se dělí na křemičitanové, hlinitanové a jiné (např. železitanový, chromitanový). Složením příbuzné, avšak způsobem výroby i mechanizmem tuhnutí odlišné, jsou cementy z přírodních nebo umělých hydraulických surovin (puzzolan, strusky).
Ložiska: všechny vstupní suroviny jsou běžné sedimentární horniny.
Literatura: Hlaváč, J. (1981): Základy technologie silikátů. Praha: SNTL. Krutský, N. (1983): Slinité a korekční suroviny pro výrobu maltovin. In: Kužvart, M. (ed.) Ložiska nerudních surovin ČSR. Praha: Univerzita Karlova, s. 317-328. Krutský, N. (1992): Slínovce, jílovité vápence a korekční cementářské suroviny. In: Kužvart, M. (ed.) Ložiska nerudních surovin ČR II. Praha: Univerzita Karlova, s. 353-362. Starý, J., Kavina, P., Vaněček, M., Sitenský, I., Kotková, J., Hodková, T.: Surovinové zdroje České republiky. Nerostné suroviny (stav 2008). Praha: Ministerstvo životního prostředí České republiky, 2009. 473 s. van Oss, H. G. (2015): Cement. In: Mineral Commodity Summaries 2015. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 38-39. van Oss, H. G. (2016): Cement. In: Mineral Commodity Summaries 2016. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 44-45.
CIHLÁŘSKÉ SUROVINY
Cihlářské suroviny jsou všechny druhy surovin vhodné k cihlářské výrobě. Kromě hlín sem patří i jíly a jílovce, písky a kamenivo, uvedené v samostatných kapitolách.
Světové zásoby nejsou uváděny a jsou více než dostatečné.
Těžba cihlářských surovin není celosvětově sledována. V roce 2008 byla v ČR produkce 1512 tis. m3.
Použití: cihlářská výroba (různé typy cihel, nosníků, pálené střešní krytiny a zvláštní výrobky).
Průmyslové typy ložisek cihlářských surovin mohou být jakékoli větší akumulace vhodných sedimentárních (usazených) hornin. Nejčastěji jde o hlíny, ale vhodné mohou být i jíly a jílovce, prachovce a některé reziduální horniny.
Literatura: Starý, J., Kavina, P., Vaněček, M., Sitenský, I., Kotková, J., Hodková, T.: Surovinové zdroje České republiky. Nerostné suroviny (stav 2008). Praha: Ministerstvo životního prostředí České republiky, 2009. 473 s. Procházka, J. (1992): Cihlářské suroviny. In: Kužvart, M. (ed.) Ložiska nerudních surovin ČR II. Praha: Univerzita Karlova, s. 363-401. Vohanka, L., Hejtmánek, D., Macoun, J. (1983): Cihlářské suroviny. In: Kužvart, M. (ed.) Ložiska nerudních surovin ČSR. Praha: Univerzita Karlova, s. 337-367.
Diamant je kubická modifikace uhlíku. Díky své specifické krystalické mřížce má nejvyšší tvrdost z přírodních materiálů, vysoký index lomu, disperzi a refrakci světla. Přibližně 80 % přírodní produkce jsou technické diamanty, tmavě zbarvené inkluzemi cizorodých částic, zbytek dosahuje drahokamové kvality. Vybroušené diamanty se nazývají brilianty.
Světové zásoby průmyslových diamantů jsou větší než 700 mil. karátů†.
Světová těžba průmyslových diamantů: 60 mil. karátů (2013), 50 mil. karátů (2014), 54 mil. karátů (2015)*.
Těžba průmyslových diamantů (r. 2015)*: Rusko (16 mil. karátů) Kongo (13 mil. karátů) Austrálie (10 mil. karátů) Botswana (7 mil. karátů) Zimbabwe (4 mil. karátů)
* přesná data zatím nejsou k dispozici, hodnoty získány odborným odhadem † k dispozici nejsou údaje z USA a Zimbabwe Pozn. 1: 1 kr - 1 metrický karát = 0,200 gramu Pozn. 2: produkce syntetických diamantů je daleko vyšší než těžba přírodní suroviny
Použití: jen asi 20 % přírodních diamantů se hodí pro šperkařské zpracování. Zbytek produkce je využíván jako abrazivo, tepelný izolant, v optice a v elektronice.
Průmyslové typy ložisek diamantů:
Literatura: Bouška, V., Skála, R. (1993): Dva české diamanty. Bulletin mineralogicko-petrografického oddělení Národního muzea v Praze, roč. 1, s. 28-29. Erlich, E. I., Hausel, W. D. (2002): Diamond deposites: origin, exploration, and history of discovery. Littleton: Society for Mining, Metallurgy, and Exploration. Field, M., Stiefenhofer, J., Robey, J., Kurszlaukis, S. (2008): Kimberlite-hosted diamond deposits of southern Africa: A review. Ore Geology Reviews, roč. 34, č. 1-2, s. 33-75. Kraus, I., Kužvart, M. (1987): Ložiska nerud. Praha: SNTL. Olson, D. W. (2015): Diamond (industrial). In: Mineral Commodity Summaries 2015. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 50-51. Olson, D. W. (2016): Diamond (industrial). In: Mineral Commodity Summaries 2016. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 56-57.
Diatomit (křemelina) je sedimentární hornina složená z více jak 80-ti % z křemitých schránek jednobuněčných řas rozsivek (Diatomaceae). Rozsivky se vyskytují od svrchní křídy po současnost ve sladkovodním, brakickém i mořském prostředí s dostatkem oxidu křemičitého. Diatomity jsou velmi pórovité (až 90 %), mají nízkou objemovou hmotnost (0,4 až 0,9 g/cm3), nízkou tepelnou a elektrickou vodivost, vysokou sorpční schopnost, jsou chemicky a objemově stálé a odolávají teplotám do 1400 až 1600 ºC.
Zásoby nejsou většinou států uváděny.
Světová těžba: 2,16 mil. t (2013), 2,10 mil. t (2014), 2,20 mil. t (2015)*.
Těžba (r. 2015)*: USA (925 tis. t) Čína (420 tis. t) Peru (125 tis. t) Japonsko (100 tis. t) Dánsko (95 tis. t) ... Česká republika (31 tis. t)
* přesná data zatím nejsou k dispozici, hodnoty získány odborným odhadem
Použití: největší jako filtrační materiál v potravinářském průmyslu (pivo, víno aj.) a v chemickém průmyslu. Dále slouží k výrobě tepelně izolačních materiálů a jako plnidlo v průmyslu barev a laků, při výrobě gumy, nosič katalyzátorů, jako leštivo a abrazivo atd. V některých zemích (Rusko) se používá jako aktivní přísada do portlandského cementu a do azbestocementových výrobků.
Průmyslové typy ložisek diatomitu:
Literatura: Crangle, R. D. (2015): Diatomite. In: Mineral Commodity Summaries 2015. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 52-53. Crangle, R. D. (2016): Diatomite. In: Mineral Commodity Summaries 2016. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 58-59. Gabriel, M. (1983): Diatomit. In: Kužvart, M. (ed.) Ložiska nerudních surovin ČSR. Praha: Univerzita Karlova, s. 230-234. Kraus, I., Kužvart, M. (1987): Ložiska nerud. Praha: SNTL. Starý, J., Kavina, P., Vaněček, M., Sitenský, I., Kotková, J., Hodková, T.: Surovinové zdroje České republiky. Nerostné suroviny (stav 2008). Praha: Ministerstvo životního prostředí České republiky, 2009. 473 s. Vohanka, L., Nesrovnal, I., Štrouf, R. (1992): Nové poznatky z průzkumu diatomitu na ložisku Borovany. In: Kužvart, M. (ed.) Ložiska nerudních surovin ČR II. Praha: Univerzita Karlova, s. 237-246.
Dolomit je sedimentární hornina, složená téměř výhradně z minerálu stejného jména - dolomitu CaMg(CO3)2. V přírodě se často vyskytuje s příměsí vápence - CaCO3. Při obsahu CaMg(CO3)2 nad 90 % je hornina označována jako dolomit, při 50 - 90 % CaMg(CO3)2 jako kalcitický dolomit. Je to zcela běžná hornina, budující celá pohoří.
Světové zásoby a těžba nejsou uváděny. Těžba je pravděpodobně okolo 250 mil. t ročně.
Největší těžba dolomitu je pravděpodobně v USA, JAR, Velké Británii, Kanadě a Rakousku.
Použití: jako tavivo v hutnictví železa. Značná část produkce se používá i na výrobu zásaditých žáruvzdorných materiálů. Menší množství spotřebovává chemický průmysl, jemně mletý dolomit se používá jako plnidlo do barev, emulzí a omítek. Další použití je při výrobě dolomitických vápen a hydrátů, hořečnatých cementů, odsiřování spalin tepelných elektráren, pro dekorační účely, a na výrobu hnojiv. Z čistého dolomitu lze vyrábět MgO a kovový hořčík - viz rudní suroviny.
Průmyslové typy ložisek dolomitu:
Literatura: Kraus, I., Kužvart, M. (1987): Ložiska nerud. Praha: SNTL. Krutský, M. (1983): Dolomit. In: Kužvart, M. (ed.) Ložiska nerudních surovin ČSR. Praha: Univerzita Karlova, s. 271-280. Krutský, M. (1992): Dolomit. In: Kužvart, M. (ed.) Ložiska nerudních surovin ČR II. Praha: Univerzita Karlova, s. 282-291.
Drahé kameny jsou minerály, jejichž vlastnosti (tvrdost, index lomu, dvojlom, barva, lesk aj.) je předurčují pro použití ve špercích. Klasifikace drahých a dekoračních kamenů je složitá. Lze použít mineralogické dělení dělení na:
prvky: diamant sulfidy: pyrit, sfalerit halovce: fluorit oxidy: korund (rubín, safír), chryzoberyl, spinel, hematit, rutil, kasiterit, křemen (křišťál, záhněda, ametyst, citrín, růženín, morion, avanturín, chalcedon, jaspis, karneol, achát, onyx, chryzopras), opál karbonáty: malachit, azurit, rodochrozit, cerusit, smithsonit, aragonit sulfáty: baryt, celestin, anglesit fosfáty: tyrkys, lazulit, apatit, brazilianit, amblygonit, beryllonit, scheelit silikáty: topaz, olivín, titanit, zirkon, fenakit, rodonit, zoisit (tanzanit, thulit), skupina granátů (pyrop, spessartin, grossular, andradit, uvarovit), andalusit, sillimanit, kyanit, staurolit, epidot, axinit, danburit, euklas, petalit, dumortiert, skapolit, vesuvián, datolit, beryl (smaragd, akvamarín, morganit, heliodor), turmalín (rubelit, indigolit, verdelit, achroit, dravit, skoryl), dioptas, chryzokol, mastek, pyrofylit, lepidolit, sepiolit, cordierit, enstatit, bronzit, hypersten, diopsid, jadeit, nefrit, spodumen (kunzit, hiddenit), mikroklin (amazonit), sodalit, labradorit, hauyn přírodní skla: vltavíny a jiné tektity, obsidián materiály organického původu: jantar, perly, korály ozdobné minerály a horniny: porcelanit, serpentinit, chloritická břidlice a fylit, granulit, migmatit, rula, vřídlovec, vápenec, sádrovec, gagát, kenelové uhlí syntetické kameny: korund, spinel, křemen, beryl, oxid zirkoničitý (kubický), diamant, chryzoberyl, rutil, titanát strontnatý, fluorit, tyrkys, opál, lapis lazuli, scheelit, niobát lithný, YAG (yttrium aluminium garnet), GGG (gadolinium gallium garnet)
Mezi nejžádanější „klasické“ drahé kameny patří diamant, barevné odrůdy korundu (rubín, safír aj.) a barevné odrůdy berylu (smaragd, heliodor aj.).
Těžba Česká republika:viz granáty a vltavíny.
Průmyslové typy ložisek drahých kamenů:
Literatura: Bouška, V., Kouřimský, J. (1983): Drahé kameny kolem nás. 3. vydání. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. Kouřimský, J., Mrázek, I. (1983): Drahé kameny. In: Kužvart, M. (ed.) Ložiska nerudních surovin ČSR. Praha: Univerzita Karlova, s. 113-118. Kouřimský, J., Mrázek, I. (1992): Drahé kameny. In: Kužvart, M. (ed.) Ložiska nerudních surovin ČR II. Praha: Univerzita Karlova, s. 121-130.
Dusík je plynný prvek, tvořící hlavní složku zemské atmosféry. Jde o jeden z prvků nezbytných pro rostliny i živočichy. V minulosti byl jeho hlavním zdrojem čilský ledek (minerál nitronatrit) - NaNO3, což je minerál velice dobře rozpustný ve vodě, který se proto akumuluje jen v aridních oblastech. V současnosti naprostá většina produkce dusíkatých sloučenich je vedlejším produktem těžby ložisek zemního plynu nebo zpracování uhlí.
Světové zásoby dusíku jsou nevyčerpatelné - tvoří totiž 78 objemových % atmosféry.
Světová produkce amoniaku†: 143 mil. t N2 (2013), 145 mil. t N2 (2014), 146 mil. t N2 (2015)*.
Produkce amoniaku (r. 2015)*: Čína (48,0 mil. t N2) Rusko (12,0 mil. t N2) Indie (11,0 mil. t N2) USA (9,4 mil. t N2) Indonésie (5 mil. t N2)
* přesná data zatím nejsou k dispozici, hodnoty získány odborným odhadem
Použití: mezi hlavní deriváty amoniaku patří močovina, dusičnan, fosforečnan a síran amonný a kyselina dusičná. Větší část produkce slouží pro výrobu hnojiv, manší množství pro výrobu výbušnin, polymerů, barviv, léčiv aj.
Průmyslové typy zdrojů dusíku:
Světové zásoby, zdroje a těžba nejsou uváděny.
Použití: jako přírodní dusičné hnojivo.
Literatura: Apodaca, L. E. (2015): Nitrogen (fixed) - Ammonia. In: Mineral Commodity Summaries 2015. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 112-113. Apodaca, L. E. (2016): Nitrogen (fixed) - Ammonia. In: Mineral Commodity Summaries 2016. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 118-119. Galos, K. (2015): Azot i surowce azotowe. In: Smakowski, T., Galos, K., Lewicka, E. (eds.) Bilans gospodarki surowcami mineralnymi Polski i świata 2013. Warszawa: Państwowy Instytut geologiczny - Państwowy instytut badawczy, s. 75-85. Warren, J. K. (2006): Evaporites: Sediments, Resources and Hydrocarbons. Berlin: Springer.
Fluorit je minerál s chemickým složením CaF2. Je prakticky jediným primárním zdrojem fluoru.
Světové zásoby fluoritu jsou asi 230 mil. t‡.
Světová těžba: 6,77 mil. t (2013), 6,39 mil. t (2014), 6,25 mil. t (2015)*.
Těžba (r. 2015)*†: Čína (3800 tis. t) Mexiko (1100 tis. t) Mongolsko (375 tis. t) JAR (200 tis. t) Kazachstán (110 tis. t)
* přesná data zatím nejsou k dispozici, hodnoty získány odborným odhadem † k dispozici nejsou údaje z USA ‡ k dispozici nejsou údaje z Kazachstánu, Namibie, Německa a Velké Británie
Použití: z chemického fluoritu (min. 97 % CaF2) se vyrábí kyselina fluorovodíková, která se používá při leptání nerezových ocelí, v petrochemickém, sklářském průmyslu, elektronice, vrtání a jako meziprodukt při výrobě dalších sloučenin fluoru (freony, teflon). Metalurgický fluorit (60-85 % CaF2) se používá jako tavivo v metalurgii železa i oceli, fluorit prostřední kvality (85-95 % CaF2) je používán jako tavivo v keramice a přísada do bílého a opálového skla a emailů. Fluor se používá v inertních fluorovaných olejích, mazacích tucích a polymerech. Dále se využívá k separaci izotopů uranu difúzí v plynném stavu při obohacování paliva jaderných reaktorů.
Průmyslové typy ložisek fluoritu:
Literatura: Fengl, M., Bárta, J. (1992): Fluorit. In: Kužvart, M. (ed.) Ložiska nerudních surovin ČR II. Praha: Univerzita Karlova, s. 84-94. Chrt, J. (1987): Fluoritové formace Českého masívu. Geologický průzkum, roč. 29, č. 7, s. 199-202. Kraus, I., Kužvart, M. (1987): Ložiska nerud. Praha: SNTL. McRae, M. E. (2015): Fluorspar. In: Mineral Commodity Summaries 2015. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 56-57. McRae, M. E. (2016): Fluorspar. In: Mineral Commodity Summaries 2016. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 62-63. Reichmann, F. (1983): Ložiska fluoritu a barytu. In: Kužvart, M. (ed.) Ložiska nerudních surovin ČSR. Praha: Univerzita Karlova, s. 88-109.
Fosfority (fosfáty) jsou nerostné suroviny s bilančním obsahem P2O5, tvořené většinou krystalickými nebo mikrokrystalickými formami apatitu - Ca5(PO4)3(F,Cl,OH) a některými dalšími minerály fosforu.
Světové zásoby fosfátů jsou 69 mld. t.
Světová těžba fosfátů: 225 mil. t (2013), 218 mil. t (2014), 223 mil. t (2015)*.
Těžba (r. 2015)*: Čína (100,0 mil. t) Maroko (30,0 mil. t) USA (27,6 mil. t) Rusko (12,5 mil. t) Jordánsko (7,5 mil. t)
* přesná data zatím nejsou k dispozici, hodnoty získány odborným odhadem
Použití: okolo 95 % získaných surovin fosforu jde na výrobu hnojiv. Ze zbylých 5 % se vyrábí kyselina fosforečná nebo fosfor, užívané v chemických výrobách. Sloučeniny fosforu mají další použití v keramice, sklářství, farmaceutickém a potravinářském průmyslu, barvířství, při výrobě papíru aj.
Průmyslové typy ložisek fosfátů:
Literatura: Cook, P. J. (1983): Spatial and Temporal Controls of the Formation of Phosphate Deposits - A Review. In: Phosphate Minerals, Nriagu, J.O., Moore, P.B. (eds.), Berlin: Springer-Verlag, s. 242-274. Jasinski, S. M. (2015): Phosphate rock. In: Mineral Commodity Summaries 2015. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 118-119. Jasinski, S. M. (2016): Phosphate rock. In: Mineral Commodity Summaries 2016. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 124-125. Kraus, I., Kužvart, M. (1987): Ložiska nerud. Praha: SNTL. Skoček, V. (1985): Prostorové a časové rozložení ložisek fosforitů na zemském povrchu. Geologický průzkum, roč. 27, č. 2, s. 57-59. Švenek, J., Kruťa, T., Kovařík, J. (1983): Ostatní a výhledové nerudní suroviny. In: Kužvart, M. (ed.) Ložiska nerudních surovin ČSR. Praha: Univerzita Karlova, s. 461-471.
Grafit je šesterečná modifikace uhlíku. Díky své specifické krystalické mřížce má ve směru kolmém na krystalickou osu c velmi nízkou tvrdost a dokonalou štěpnost. Zároveň má vysokou tepelnou a elektrickou vodivost, nízký koeficient tření a je odolný proti kyselinám a žáruvzdorný.
Světové zásoby grafitu jsou asi 71 mil. t.
Světová těžba: 1,11 mil. t (2013), 1,19 mil. t (2014), 1,19 mil. t (2015)*.
Těžba (r. 2015)*: Čína (780 tis. t) Indie (170 tis. t) Brazílie (80 tis. t) Turecko (32 tis. t) Kanada a Severní Korea (30 tis. t)
* přesná data zatím nejsou k dispozici, hodnoty získány odborným odhadem
Použití: podle velikosti vloček rozeznáváme grafit makrokrystalický (>0,1 mm), mikrokrystalický (0,001 - 0,1 mm) a kryptokrystalický (amorfní, <0,001 mm). Všechny formy grafitu se využívají jako žáruvzdorný materiál (v redukční atmosféře). Makrokrystalický grafit se používá v ocelárnách na nátěry. Kryptokrystalický grafit se používá ve slévárenství do formovacích písků a nátěrů forem. Mikro- a kryptokrystalický grafit se používají jako mazivo. Další použití jsou v gumárenském průmyslu, výroba baterií, tužek aj.
Průmyslové typy ložisek grafitu:
Literatura: Kadounová, Z., Kříbek, B., Šarbach, M. (1992): Grafitová ložiska krumlovské pestré skupiny moldanubika. In: Kužvart, M. (ed.) Ložiska nerudních surovin ČR II. Praha: Univerzita Karlova, s. 31-48. Kraus, I., Kužvart, M. (1987): Ložiska nerud. Praha: SNTL. Olson, D. W. (2015): Graphite (natural). In: Mineral Commodity Summaries 2015. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 68-69. Olson, D. W. (2016): Graphite (natural). In: Mineral Commodity Summaries 2016. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 74-75. Tichý, L. (1992): Nové poznatky o jihočeských grafitech. In: Kužvart, M. (ed.) Ložiska nerudních surovin ČR II. Praha: Univerzita Karlova, s. 49-54. Tichý, L., Voda, O. (1983): Grafit. In: Kužvart, M. (ed.) Ložiska nerudních surovin ČSR. Praha: Univerzita Karlova, s. 39-60.
Granáty jsou jsou skupina 15-ti kubických nesosilikátů s obecným vzorcem A3B2(SiO4)3. Jako kationty obsahují hlavně Ca, Fe, Mg, Mn a Al. Jejich hlavními společnými vlastnostmi jsou vysoká tvrdost a měrná hmotnost.
Světové zásoby průmyslových granátů většina států neuvádí, jedná se o množství v desítkách mil. t.
Světová těžba (průmyslových granátů): 1,66 mil. t (2013), 1,66 mil. t (2014), 1,66 mil. t (2015)*.
Těžba průmyslových granátů (r. 2015)*: Indie (800 tis. t) Čína (520 tis. t) Austrálie (260 tis. t) USA (34 tis. t)
* přesná data zatím nejsou k dispozici, hodnoty získány odborným odhadem
Použití: brusivo a filtrační materiál. Většinu světové spotřeby spotřebovávají USA, kde je 85 % použito jako brusivo a 15 % granátů, převážně nižší jakosti, jako filtrační materiál. Kameny dostatečné velikosti a kvality jsou vyhledávanými drahými kameny.
Užitkové minerály:
Průmyslové typy ložisek granátů:
Literatura: Chrt, J., Zimmerhakl, P. (1990): Granát - významná průmyslová surovina. Geologický průzkum, roč. 32, č. 9-10, s. 269-272. Olson, D. W. (2015): Garnet (industrial). In: Mineral Commodity Summaries 2015. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 60-61. Olson, D. W. (2016): Garnet (industrial). In: Mineral Commodity Summaries 2016. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 66-67.
Helium je plynný prvek. Je chemicky prakticky netečný. Má nejnižší bod varu ze všech známých chemických látek.
Světové zásoby helia nejsou u většiny zemí uváděny.
Světová těžba†: 175 mil. m3 (2013), 164 mil. m3 (2014), 168 mil. m3 (2015)*.
Těžba (r. 2015)†*: USA (100 mil. m3) Katar (170 mil. m3) Alžírsko (16 mil. m3) Austrálie (5 mil. m3) Rusko (4 mil. m3)
* přesná data zatím nejsou k dispozici, hodnoty získány odborným odhadem † k dispozici nejsou údaje z Číny, Kanady a některých dalších zemí
Použití: nenahraditelné je pro kryogenní aplikace, protože zůstává kapalné i při teplotách blízkých absolutní nule (-273,2 ºC). Snadno ale dochází k jeho difuzi přes pevné materiály a ztrátám. Využití má jako inertní atmosféra pro sváření a skladování reaktivních látek. Přidává se do dýchcích směsí pro potápění do velkých hloubek. Na rozdíl od levnějšího helia není hořlavé ani výbušné, lze používat k plnění vzducholodí a balónů.
Průmyslové typy ložisek helia:
Literatura: Hamak, J. E. (2015): Helium. In: Mineral Commodity Summaries 2015. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 72-73. Hamak, J. E. (2016): Helium. In: Mineral Commodity Summaries 2016. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 78-79. Kamyk, J. (2015): Hel. In: Smakowski, T., Galos, K., Lewicka, E. (eds.) Bilans gospodarki surowcami mineralnymi Polski i świata 2013. Warszawa: Państwowy Instytut geologiczny - Państwowy instytut badawczy, s. 493-499.
Jíly a z nich zpevněním vzniklé jílovce jsou jemnozrnné sedimenty tvořené převážně jílovými minerály (kaolinit, illit, montmorillonit, hydroslídy, smektity). Speciálními typy jílových hornin jsou kaolín a bentonit uvedené v samostatných kapitolách.
Světové zásoby a těžba jílů (s výjimkou kaolínu a bentonitu) nejsou uváděny.
Těžba (r. 2008): Česká republika (574 tis. t - bez kaolínu a bentonitu)
Použití: jíly (s výjimkou kaolínu a bentonitu) se využívají pro výrobu žáruvzdorného materiálu šamotu používaného v energetice, hutnictví, keramickém průmyslu a při výrobě cementu a vápna. Další velká oblast využití je výroba keramiky (pórovina, kamenina, cihlářské výrobky).
Průmyslové typy ložisek jílů a jílovců:
Literatura: Franče, J. (1983): Jíly a jílovce. In: Kužvart, M. (ed.) Ložiska nerudních surovin ČSR. Praha: Univerzita Karlova, s. 157-188. Jelen, J., Malecha, A. (1992): Paleogeografie sladkovodního cenomanu a ložiska jílovců lounské křídové oblasti. In: Kužvart, M. (ed.) Ložiska nerudních surovin ČR II. Praha: Univerzita Karlova, s. 159-165. Kraus, I., Kužvart, M. (1987): Ložiska nerud. Praha: SNTL. Raus, M. (1992): Nové poznatky o jílechv ostatních částech Českého masívu. In: Kužvart, M. (ed.) Ložiska nerudních surovin ČR II. Praha: Univerzita Karlova, s. 166-170. Raus, M., Chvátal, P. (1992): Nové poznatky o ložiskách keramických jílů a písků v chebské a sokolovské pánvi. In: Kužvart, M. (ed.) Ložiska nerudních surovin ČR II. Praha: Univerzita Karlova, s. 155-158. Starý, J., Kavina, P., Vaněček, M., Sitenský, I., Kotková, J., Hodková, T.: Surovinové zdroje České republiky. Nerostné suroviny (stav 2008). Praha: Ministerstvo životního prostředí České republiky, 2009. 473 s.
JÓD A JODOVÉ SUROVINY
Jód je prvek ze skupiny halogenů. Za pokojové teploty a tlaku jeho temně fialové kovově lesklé krystalky sublimují na fialové jedovaté páry. Jde o prvek, který je v malém množství nezbytný pro lidský organismus.
Světové zásoby jódu jsou 7,5 mil. t, asi 90 mld. t je obsaženo v mořské vodě.
Světová těžba: 31,3 tis. t (2013), 30,3 tis. t (2014), 30,3 tis. t (2015)*.
Těžba (r. 2015)*†: Chile (20000 t) Japonsko (9500 t) Turkmenistán (500 t) Ázerbájdžán (230 t) Indonésie (50 t)
* přesná data zatím nejsou k dispozici, hodnoty získány odborným odhadem † k dispozici nejsou údaje z Číny a USA
Použití: roztok jódu v alkoholu s přídavkem jodidu draselného má silné antiseptické účinky. Podobné účinky mají i další organické sloučeniny jódu, jeho anorganické sloučeniny (jodid draselný, jodid sodný aj.) se používají jako léčiva. Přidáváním malého množství jódu do kuchyňské soli se předchází některým chorobám štítné žlázy. Dále se používá jako katalyzátor.
Průmyslové typy ložisek jódu:
Pozn.: sedimentární ložiskový typ viz ložiska čilského ledku.
Literatura: Jirkovský, R., Tržil, J., Mažáriová, G. (1980): Abeceda chemických prvkov. Bratislava: Alfa, 2. vydání. Polyak, D. E. (2015): Iodine. In: Mineral Commodity Summaries 2015. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 76-77. Schnebele, E. K. (2016): Iodine. In: Mineral Commodity Summaries 2016. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 82-83. Warren, J. K. (2006): Evaporites: Sediments, Resources and Hydrocarbons. Berlin: Springer.
KÁMEN A KAMENIVO
Pod pojmem kámen jsou myšleny všechny druhy pevných hornin, kamenivo jsou horniny nezpevněné (sypké). Každá oblast použití si definuje odlišné chemické i fyzikální vlastnosti, které by vstupní nerostná surovina měla mít.
Světové zásoby a zdroje nejsou uváděny, kromě speciálních případů jsou prakticky nevyčerpatelné.
Těžba kamene a kameniva není celosvětově sledována. V roce 2008 byla v ČR produkce: dekorační kámen: 274 tis. m3 drcené kamenivo: 16400 tis. m3 štěrkopísky: 15120 tis. m3
Použití: dekorační kámen se využívá pro hrubou (haklíky, soklíky, kostky apod.) a ušlechtilou (obklady, sochařské práce apod.) kamenickou výrobu. Stavební kámen se používá v surovém stavu (např. lomový kámen na opravy koryt řek), nebo se z něj drcením a tříděním vyrábějí různé zrnitostní frakce drceného kameniva. Spolu s těženým kamenivem mají odbyt jako přísada do betonářských a maltařských směsí a některých cihlářských výrobků, podsypy komunikací, drenážní a filtrační vrstvy. Odbyt tedy souvisí prakticky výlučně se stavebním průmyslem.
Průmyslové typy ložisek kamene mohou být jakékoli větší akumulace vhodných vyvřelých, usazených i přeměněných hornin. U drceného kameniva jde o totéž, v případě těženého kameniva jde výhradně o usazené horniny.
Literatura: Habarta, P. (1992): Dekorační kámen. In: Kužvart, M. (ed.) Ložiska nerudních surovin ČR II. Praha: Univerzita Karlova, s. 294-327. Habarta, P. (1992): Stavební kámen. In: Kužvart, M. (ed.) Ložiska nerudních surovin ČR II. Praha: Univerzita Karlova, s. 421-442. Horná, R. (2002): Obecné použití dekoračního kamene v České republice. Kámen, roč. 8, č. 2, s. 25-26. Krutský, M., Hašlar, O., Grünnerová, P., Čryroký, V. (1983): Dekorační kameny. In: Kužvart, M. (ed.) Ložiska nerudních surovin ČSR. Praha: Univerzita Karlova, s. 290-314. Nedomel, A., Procházka, J. (1992): Dekorační pískovce severovýchodních Čech. In: Kužvart, M. (ed.) Ložiska nerudních surovin ČR II. Praha: Univerzita Karlova, s. 338-350. Rybařík, V. (1983): Stavební kámen. In: Kužvart, M. (ed.) Ložiska nerudních surovin ČSR. Praha: Univerzita Karlova, s. 408-458. Starý, J., Kavina, P., Vaněček, M., Sitenský, I., Kotková, J., Hodková, T.: Surovinové zdroje České republiky. Nerostné suroviny (stav 2008). Praha: Ministerstvo životního prostředí České republiky, 2009. 473 s. Žůrek, V., Klement, K. (1983): Přírodní a umělé pórovité kamenivo pro stavební účely. In: Kužvart, M. (ed.) Ložiska nerudních surovin ČSR. Praha: Univerzita Karlova, s. 329-336.
Kaolín je bíle se pálící hornina složená z minerálu kaolinitu - Al2Si2O5(OH)4 a zbytků nerozložených minerálů matečné horniny, ze které kaolinit zvětráváním živců vznikl. Je bílý, žáruvzdorný, chemicky inertní, snadno dispergovatelný a málo abrazivní.
Světové zásoby a zdroje v hlavních producentských státech jsou velké, nejsou ale uváděny.
Světová těžba: 40,3 mil. t (2013)*, 33,5 mil. t (2014)*, 34,0 mil. t (2015)*.
Těžba (r. 2015)*: USA (6,16 mil. t) Indie (4,48 mil. t) Německo (4,30 mil. t) Česká republika a Čína (3,30 mil. t)
* uvedené výše těžby nejsou zcela srovnatelné - některé státy (ČR, Uzbekistán, Ukrajina) uvádějí těžbu surového kaolínu, jiné (USA, Německo) uvádějí odbyt upraveného kaolinu, čili poloproduktu.
Použití: závisí na jeho kvalitě a technologii úpravy. Téměř polovina produkce se používá v papírenském průmyslu. Je nezbytný pro výrobu ušlechtilé keramiky - porcelánu. Jako plnivo do gumy a jiných materiálů a do žáruvzdorných výrobků se kvůli vysoké ceně používá stále méně. Méně kvalitní surovina se používá při výrobě omítek.
Průmyslové typy ložisek kaolínu:
Literatura: Flanagan, D. M. (2016): Clays. In: Mineral Commodity Summaries 2016. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 50-51. Kraus, I., Kužvart, M. (1987): Ložiska nerud. Praha: SNTL. Křelina, B. (1992): Ložiska kaolínu v západních Čechách. In: Kužvart, M. (ed.) Ložiska nerudních surovin ČR II. Praha: Univerzita Karlova, s. 135-149. Kužvart, M., Křelina, B., Mátl, V. (1983): Ložiska kaolínu. In: Kužvart, M. (ed.) Ložiska nerudních surovin ČSR. Praha: Univerzita Karlova, s. 126-156. Mátl, V. (1992): Ložiska kaolínu na Znojemsku. In: Kužvart, M. (ed.) Ložiska nerudních surovin ČR II. Praha: Univerzita Karlova, s. 150-154. Murray, H.: Borates: Applied Clay Mineralogy - Occurrences, Processing and Application of Kaolins, Bentonites, Palygorskite-Sepiolite, and Common Clays. Bloomington: Elsevier, 2006. 188 s. Starý, J., Kavina, P., Vaněček, M., Sitenský, I., Kotková, J., Hodková, T.: Surovinové zdroje České republiky. Nerostné suroviny (stav 2008). Praha: Ministerstvo životního prostředí České republiky, 2009. 473 s. Virta, R. L. (2015): Clays. In: Mineral Commodity Summaries 2015. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 44-45. Weiss, Z., Kužvart, M. (2005): Jílové minerály: jejich nanostruktura a využití. Praha: Karolinum.
Korund je přírodní oxid hlinitý - Al2O3. Vyznačuje se vysokou tvrdostí, chemickou odolností a teplotou tavení (2050 ºC). Smirek je přeměněná hornina složená z korundu, magnetitu, spinelidů aj., vzniklá převážně metamorfózou bauxitů mediteránního typu.
Světové zásoby a zdroje nejsou uváděny.
Těžba přírodního korundu kromě Ruska (tisíce t ročně) je nevelká a není publikována. Malá množství se těží v Indii, Norsku, Číně, Zimbabwe a Brazílii.
Těžba smirku kromě Turecka je nevelká a pravděpodobně nepřekračuje celkově 10 tis. t za rok. Menší množství se těží v Pákistánu, USA, Mexiku a Indii.
Použití: většina produkce se spotřebovává jako abrazivo, menší část k výrobě žáruvzdorných materiálů. Jednodušší než těžba je výroba modifikací oxidu hlinitého z bauxitu (tzv. elektrokorund), která je však energeticky náročná. Různobarevné odrůdy korundu dostatečné velikosti a kvality jsou vyhledávanými drahými kameny.
Průmyslové typy ložisek korundu a smirku:
Literatura: Guzik, K. (2015): Korund i szmergiel. In: Smakowski, T., Galos, K., Lewicka, E. (eds.) Bilans gospodarki surowcami mineralnymi Polski i świata 2013. Warszawa: Państwowy Instytut geologiczny - Państwowy instytut badawczy, s. 493-499. Jirásek, J. (2010): Poběžovicko a Sepekov – nejvýznamnější české lokality hercynitu. Minerál, roč. 18, č. 1, s. 13-17. Kraus, I., Kužvart, M. (1987): Ložiska nerud. Praha: SNTL. Simonet, C., Fritsch, E., Lasnier, B. (2008): A classification of gem corundum deposits aimed towards gem exploration. Ore Geology Reviews, roč. 34, č. 1-2, s. 127-133.
KŘEMEN A KŘEMENNÉ SUROVINY
Křemen
je nejběžnější minerál zemské kůry - SiO2. Je znám
v různých polymorfních modifikacích (α, β
Světové zásoby a zdroje jsou prakticky nevyčerpatelné, protože křemen je nejběžnějším nerostem zemské kůry.
Světová těžba kvalitních přírodních krystalů křemene (křišťálu) pro optiku a elektroniku dnes prakticky neexistuje, byla nahrazena výrobou umělých monokrystalů SiO2. Křemen a jeho barevné odrůdy se stále těží pro šperkařské využití.
Největší těžba křemenných krystalů je v Brazílii a Rusku, s produkcí dalších zemí jde zhruba o 30 tis. t velmi čistého křemene ročně. Těžba dalších křemenných surovin dosahuje řádu milionů tun ročně.
Produkce kovového křemíku viz kovový křemík, produkce křemenného písku viz sklářské písky.
Použití: kovový technický křemík se získává z křemene nebo kvarcitů. Polovodičový křemík (nad 99,997 % Si) se používá v počítačové technice, monokrystaly křemíku v elektronice. Běžný kovový křemík má 96 až 99 % Si a ferosilicium 55-90 % Si se používají v hutnictví hliníku a chemickém průmyslu, méně pak v ocelářství k výrobě nerezavějících a žáruvzdorných ocelí. Hlavním odběratelem ferosilicia je automobilový a chemický průmysl (elastomery, silikonové kaučuky). Křišťál je čirá varieta křemene. Technický (piezoelektrický a optický) křišťál se používá v optice na výrobu skel a laserových čoček. Dnes je nahrazován syntetickými křemennými monokrystaly. Využívá se v krystalových oscilátorech a piezoelektrických filtrech pro řízení frekvence v elektromagnetických přístrojích. Křemen je též velmi levné abrazivo. Velká spotřeba křemene je ve sklářském průmyslu. Silikagel (porézní amorfní SiO2) se používá jako sušidlo, selektivní sorbent, tepelný a zvukový izolační materiál, má použití i v potravinářském průmyslu. Jiná forma práškového SiO2 se používá jako plnidlo do kaučuku a zahušťovadlo do pryskyřic a plastů. Křemenné suroviny se též používají k výrobě dinasu - kyselého žáruvzdorného materiálu.
Průmyslové typy ložisek křemenných surovin:
Pozn.: buližník je negenetický český termín pro šedočerné rekrystalizované organochemické silicity proterozoického stáří.
Literatura: Dolley, T. P. (2016): Quartz crystal (industrial). In: Mineral Commodity Summaries 2016. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 132-133. Franče, J. (1983): Křemenné suroviny. In: Kužvart, M. (ed.) Ložiska nerudních surovin ČSR. Praha: Univerzita Karlova, s. 201-214. Guzik, K., Galos, K. (2015): Kwarc, kwarcyty i łupky kwarcytowe. In: Smakowski, T., Galos, K., Lewicka, E. (eds.) Bilans gospodarki surowcami mineralnymi Polski i świata 2013. Warszawa: Państwowy Instytut geologiczny - Państwowy instytut badawczy, s. 543-553. Kovařík, J. (1992): Křemenné suroviny. In: Kužvart, M. (ed.) Ložiska nerudních surovin ČR II. Praha: Univerzita Karlova, s. 182-219. Kraus, I., Kužvart, M. (1987): Ložiska nerud. Praha: SNTL. Pavlík, J. (1992): Technologické zhodnocení křemenců severní Moravy. In: Kužvart, M. (ed.) Ložiska nerudních surovin ČR II. Praha: Univerzita Karlova, s. 223-225. Procházka, J., Čtyroký, V., Žůrek, V. (1983): Sklářské a slévárenské písky. In: Kužvart, M. (ed.) Ložiska nerudních surovin ČSR. Praha: Univerzita Karlova, s. 215-229.
Křída je usazená mořská hornina, jejíž hlavní součástí jsou silně pórovité kostry drobných organizmů o velikosti okolo 0,001 mm.
Světové zásoby a zdroje nejsou uváděny.
Největší těžba křídy je ve Velké Británii, Dánsku, Francii, Německo, Dánsku a Španělsku. Celosvětová těžba v roce 2013 byla 10,9 mil t.
Použití: kromě psaní se používá ve farmaceutickém, kosmetickém, papírenském, chemickém a keramickém průmyslu, identicky jako vápence.
Průmyslové typy ložisek křídy:
Literatura: Galos, K. (2015): Kreda pisząca i surowce pokrewne. In: Smakowski, T., Galos, K., Lewicka, E. (eds.) Bilans gospodarki surowcami mineralnymi Polski i świata 2013. Warszawa: Państwowy Instytut geologiczny - Państwowy instytut badawczy, s. 501-506. Turner, M. E. (1990): Carbonate depositional systems II: deeper-water facies of pelagic and resedimented limestones. In: Turner, M. E., Wright, V. P., Dickson, J. A. D. (eds.) Carbonate sedimentology, Oxford: Blackwell Science, s. 228-283.
Magnezit je jeden z nejdůležitějších minerálů hořčíku - MgCO3.
Světové zásoby překračují 2,4 mld. tun. Významným zdrojem syntetického MgO je mořská voda a solanky.
Světová těžba: 6,91 mil. t (2013)†, 8,42 mil. t (2014)†, 8,30 mil. t (2015)*†.
Těžba (r. 2015)*†: Čína (5770 tis. t) Turecko (800 tis. t) Rusko (375 tis. t) Rakousko (220 tis. t) Slovensko a Španělsko (200 tis. t)
* přesná data zatím nejsou k dispozici, hodnoty získány odborným odhadem † k dispozici nejsou údaje z USA
Použití: magnezit se pro technické použití dělí do dvou zrnitostních kategorií. Krystalický magnezit (0,01 až 10 mm) a kryptokrystalický nebo též celistvý magnezit (0,004 až 0,01 mm). Z obou typů se vyrábí kaustický magnezitový slínek s hydraulickými vlastnostmi a použitím ve stavebnictví (Sorrelův cement), na výrobu izolací, žáruvzdorných hmot, dále pro čištění vod a plynů, v chemickém průmyslu, zemědělství, v petrochemii, papírenství, farmacii aj. Mrtvě pálený magnezit - MgO - se získává z krystalického magnezitu a používá se jako žáruvzdorný materiál.
Průmyslové typy ložisek magnezitu:
Literatura: Bray, E. L. (2015): Magnesium compounds. In: Mineral Commodity Summaries 2015. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 96-97. Bray, E. L. (2016): Magnesium compounds. In: Mineral Commodity Summaries 2016. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 102-103. Kraus, I., Kužvart, M. (1987): Ložiska nerud. Praha: SNTL. Pohl, W. (1990): Genesis of magnesite deposits - models and trends. Geologische Rundschau, Bd. 79, Hf. 2, s. 291-299. Švenek, J., Kruťa, T., Kovařík, J. (1983): Ostatní a výhledové nerudní suroviny. In: Kužvart, M. (ed.) Ložiska nerudních surovin ČSR. Praha: Univerzita Karlova, s. 461-471.
Mastek - Mg3Si4O10(OH)2 a pyrofylit - Al2Si4O10(OH)2 jsou fylosilikáty s podobnými vlastnostmi. Vrstevnatá struktura jim zajišťuje nízkou tvrdost a výbornou štěpnost. Jsou chemicky inertní, mají nízkou elektrickou vodivost, vysoký měrný povrch. Kvalitní surovina je čistě bílé barvy.
Světové zásoby nejsou ve většině států uváděny.
Světová těžba mastku a pyrofylitu: 6,90 mil. t (2013), 7,23 mil. t (2014), 7,32 mil. t (2015)*.
Těžba mastku a pyrofylitu (r. 2015)*: Čína (2200 tis. t) Indie (1170 tis. t) Brazílie (740 tis. t) USA (633 tis. t) Jižní Korea (502 tis. t)
* přesná data zatím nejsou k dispozici, hodnoty získány odborným odhadem
Použití: mastek se používá v keramickém průmyslu při výrobě elektrotechnické keramiky, kde je požadavek na nízký obsah Fe, Cu a Mn. Je vhodným plnidlem do barviv, omítek, gum, upravuje se s ním papír. Technický mastek se využívá v zemědělství jako nosič insekticidů a pesticidů. Mastek nejvyšší kvality je používán v kosmetice a farmacii. Pyrofylit se používá hlavně v keramice a v průmyslu žáruvzdorných hmot.
Průmyslové typy ložisek mastku a pyrofylitu:
Literatura: Flanagan, D. M. (2016): Talc and pyrophyllite. In: Mineral Commodity Summaries 2016. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 164-165. Kraus, I., Kužvart, M. (1987): Ložiska nerud. Praha: SNTL. Švenek, J., Kruťa, T., Kovařík, J. (1983): Ostatní a výhledové nerudní suroviny. In: Kužvart, M. (ed.) Ložiska nerudních surovin ČSR. Praha: Univerzita Karlova, s. 461-471. Virta, R. L. (2015): Talc and pyrophyllite. In: Mineral Commodity Summaries 2015. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 158-159. Weiss, Z., Kužvart, M. (2005): Jílové minerály: jejich nanostruktura a využití. Praha: Karolinum.
Minerální pigmenty jsou barviva na přírodní nerostné bázi. Známá a hojně používaná jsou už od starší doby kamenné (kresby v jeskyních Fe-okry a Mn-černěmi).
Fe-PIGMENTY - zpráškováním magnetitu dostáváme černý pigment, červeň je na bázi hematitu a mosazi a žlutě na bázi goethitu. Vzácnost přírodních ložisek pigmentů Fe zapříčinila rozvoj jejich syntetické výroby.
Světová produkce Fe-pigmentů není u části velkých producentů uváděna.
Těžba přírodních Fe-pigmentů (r. 2015)*: Indie (1600 tis. t) Německo (200 tis. t) Pákistán (35 tis. t) Španělsko (16 tis. t) Kypr a Rakousko (4 tis. t)
* přesná data zatím nejsou k dispozici, hodnoty získány odborným odhadem. K dispozici nejsou údaje z USA.
Použití: přírodní i syntetické pigmenty jsou využívány pro výrobu barev, laků, antikorozních nátěrů, barvení keramiky, skla, papíru, plastů, gumy, omítek aj.
Literatura: Šimůnková, E., Bayerová, T. (1999): Pigmenty. Společnost pro technologie ochrany památek, Praha. Tanner, A. O. (2015): Iron oxide pigments. In: Mineral Commodity Summaries 2015. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 86-87. Tanner, A. O. (2016): Iron oxide pigments. In: Mineral Commodity Summaries 2016. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 92-93.
Olivín je název pro směsný člen minerální řady, jejímiž krajními členy jsou forsterit - Mg2SiO4 a fayalit - Fe2SiO4.
Světové zásoby, zdroje a těžba nejsou uváděny.
Použití: forsterit se používá jako žáruvzdorný materiál, při výrobě tzv. forsteritové keramiky a jako abrazivo. Zelená drahokamová odrůda forsteritu se nazývá peridot (olivín), většinou obsahuje do 15 % Fe a příměs Ni a Cr. Drahokamové olivíny pochází z bazaltů a z náplavů. Fayalit nemá tak vysokou teplotu tání jako forsterit, používá je proto jen jako abrazivo při řezání vodním paprskem a čištění kovů a kamene otryskáváním.
Průmyslové typy ložisek olivínů:
Literatura: Martinec, P. a kol. (2002): Abrasives for AWJ cutting. Ostrava: Ústav geoniky Akademie věd ČR.
PEMZA A VULKANOKLASTICKÉ HORNINY
Pemza je velmi pórovitá pyroklastická hornina, vzniklá z lávy vysoce zpěněné magmatickými plyny. Podobné vlastnosti mají i jiné vulkanoklastické horniny - vulkanické tufy (známé pod názvy tras a puzzolan), vulkanické popely a lapilly.
Světové zásoby pemzy a vulkanoklastických hornin nejsou uváděny.
Světová těžba: 16,6 mil. t (2013), 16,8 mil. t (2014), 17,2 mil. t (2015)*.
Těžba pemzy a podobných hornin (r. 2015)*: Turecko (5,50 mil. t) Itálie (4,03 mil. t) Řecko (1,20 mil. t) Ekvádor (1,10 mil. t) Saudská Arábie (1,00 mil. t)
* přesná data zatím nejsou k dispozici, hodnoty získány odborným odhadem
Použití: Pemza se používá jako abrazivo a materiál v kosmetickém průmyslu, dále jako přísada do stavebních hmot a někdy i jako stavební kámen. V některých zemích je používána jako sorbent a filtrační materiál. Puzzolan, tras a tufy se používají jako aktivní přísada do cementů a hydraulického vápna a méně také jako stavební kámen.
Průmyslové typy ložisek pemzy a vulkanoklastických hornin:
Literatura: Crangle, R. D. (2015): Pumice and pumicite. In: Mineral Commodity Summaries 2015. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 124-125. Crangle, R. D. (2016): Pumice and pumicite. In: Mineral Commodity Summaries 2016. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 130-131. Kraus, I., Kužvart, M. (1987): Ložiska nerud. Praha: SNTL.
Perlit je přírodní vulkanické sklo s obsahem vody 1 - 5 %. Má lasturnatý lom, kulovou texturu a mastný lesk. Vzniká při rychlém ochlazení kyselého ryolitového až dacitového magmatu.
Světové zásoby perlitu nejsou uváděny.
Světová produkce expandovaného perlitu: 1,97 mil. t (2013), 2,53 mil. t (2014), 2,68 mil. t (2015)*.
Produkce (r. 2015)*: Turecko (1100 tis. t) Řecko (700 tis. t) USA (483 tis. t) Japonsko (200 tis. t) Maďarsko (70 tis. t)
* přesná data zatím nejsou k dispozici, hodnoty získány odborným odhadem
Použití: surový perlit se téměř všechen používá k výrobě expandovaného perlitu. Ten se využívá jako izolační a filtrační materiál, méně jako sorbent a nosič hnojiv v zahradnictví, plnivo a odlehčovací hmota do betonů.
Průmyslové typy ložisek perlitu:
Literatura: Bennett, S. M. (2015): Perlite. In: Mineral Commodity Summaries 2015. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 116-117. Bennett, S. M. (2016): Perlite. In: Mineral Commodity Summaries 2016. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 122-123. Kraus, I., Kužvart, M. (1987): Ložiska nerud. Praha: SNTL.
Jde o jakékoli horniny vhodné pro výrobu sklokeramických materiálů.
vstupní suroviny: vyvřelé horniny: bazalty, diabasy, andezity, fonolity, nefelinické syenity, žuly aj. metamorfované horniny: amfibolity sedimentární horniny: jíly, jílové lupky, hlíny, písky, dolomity, vápence vedlejší produkty průmyslové výroby: hutní strusky, elektrárenské strusky a popely
Produkce: není uváděna. známí producenti petrurgických výrobků jsou mimo jiné Rusko, Ukrajina, Francie, Dánsko, Německo. V České republice je jejich výroba také velmi rozvinutá, jedná se o přibližně 13 až 15 tis. t bazaltoidních hornin zejména z lokality Slapany u Chebu.
Použití: Technická keramika na bázi levných přírodních a odpadních surovin je založená na tavení vstupní směsi. Samovolnou nebo řízenou krystalizací při kontrolovaném chladnutí taveniny pak vznikají hmoty, které mají vysokou životnost, odolnost proti otěru a příznivou cenu ve srovnání s kovy. Sklokeramické výrobky na bázi tavených hornin se nazývá petrositaly, z metalurgických strusek (méně i jiných průmyslových odpadů) strusko-sitaly. Hlavní směry petrurgických výrob jsou lité výrobky a minerální vlny.
Průmyslové typy ložisek: jde o běžné horninové typy.
Literatura: Hlaváč, J. (1981): Základy technologie silikátů. Praha: SNTL. Kopecký, L., Voldán, J. (1983): Petrurgický čedič. In: Kužvart, M. (ed.) Ložiska nerudních surovin ČSR. Praha: Univerzita Karlova, s. 121-125. Kraus, I., Kužvart, M. (1987): Ložiska nerud. Praha: SNTL.
Jde o jílovité břidlice, které je možné dobře štípat na tenké desky (4 až 6 mm) s rovným povrchem a zároveň co největšími rozměry.
Světové zásoby, zdroje a těžba nejsou uváděny zvlášť, ale zahrnují se pod kámen pro hrubou a ušlechtilou kamenickou výrobu. Těžba v ČR byla ukončena v roce 2007 na ložisku Lhotka u Vítkova. Ložiska: jde o relativně běžné sedimentární horniny (jílovce), vznikající nejčastěji jako sediment hlubších moří. Pro využití je důležitá existence alespoň několik metrů mocných poloh, v nichž zcela převládají jílové břidlice bez hrubozrnnějších lamin a vložek. Dobře štípatelné jílové břidlice vznikly především v oblastech, kde kliváž (druhotně vzniklé plochy rozpadu horniny) zdůrazňuje primární vrstevní břidličnatost horniny, podmínkou je i určitý stupeň metamorfózy.
Použití: zejména jako kvalitní a trvanlivá střešní krytina, ale i jako obkladový materiál exteriérů i interiérů, plnidlo do barev, dehtových hmot, lehčených betonů a brousků. Literatura: Kumpera, O., Strohalm, P. (1995): Ložiska pokrývačských břidlic v Nízkém Jeseníku a renesance jejich využití. In: Sborník referátů Mezinárodní konference u příležitosti 50. výročí působení VŠB v Ostravě, 12.-17.9.1995. Sekce 3 – Geologie, s. 243-248. Švenek, J., Kruťa, T., Kovařík, J. (1983): Ostatní a výhledové nerudní suroviny. In: Kužvart, M. (ed.): Ložiska nerudních surovin ČSR. Praha: Univerzita Karlova, s. 461-471. Wagner, W., Staněk, S. (1991): Ložiska štípatelných jílových břidlic v Evropě se zvláštním zřetelem na moravskoslezský kulm. Geologický průzkum, č. 5, s. 135-138.
PRŮMYSLOVÉ PÍSKY
Písky jsou nezpevněné klastické sedimentární horniny s velikostí zrn 0,063 - 2 mm (štěrky více jak 50 % zrn nad 2 mm). Většinou je v nich díky své stálosti a hojnému výskytu převažujícím minerálem křemen. Kategorie průmyslové písky se podle použití dělí na sklářské a slévárenské. Z pohledu složení horniny do písků patří i materiál běžně využívaný ve stavebnictví (jako součást štěrkopísků).
Světové zásoby nejsou uváděny, při současné spotřebě jsou víc než dostačující.
Světová těžba průmyslových písků: 152 mil. t (2013)*, 196 mil. t (2014)*, 181 mil. t (2015)*.
Těžba prům. písků (r. 2015)*: USA (94,9 mil. t) Itálie (13,9 mil. t) Francie (8,8 mil. t) Turecko (8,0 mil. t) Německo (7,5 mil. t) ... Česká republika (1,2 mil. t) - sklářské p. Česká republika (0,7 mil. t) - slévárenské p.
* přesná data nejsou k dispozici, hodnoty získány odborným odhadem Pozn.: v údajích není započtena produkce písků pro stavební účely.
Použití: největší spotřeba průmyslových písků je ve sklářství a slévárenství. Ve sklářství je důležitá chemická čistota a zrnitost. Pro běžnou výrobu skla se používá písek o velikosti částic 0,1 až 0,6 mm. Písek nesmí obsahovat větší množství barvicích složek - oxidů Fe, Cr2O3 a TiO2. Ve slévárenství se písky používají na výrobu odlévacích forem. Další použití je jako abrazivní materiál, filtrační materiál, pro čištění vody a produkci chemických sloučenin. Menší množství se spotřebovává k výrobě žáruvzdorných materiálů, v keramickém průmyslu, jako plnidlo do barev, gum, omítek, jako surovina při výrobě karbidu křemíku atd. Běžné písky mají největší použití ve výrobě stavebních hmot.
Průmyslové typy ložisek písků:
Literatura: Dolley, T. P. (2015): Sand and gravel (industrial). In: Mineral Commodity Summaries 2015. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 138-139. Dolley, T. P. (2016): Sand and gravel (industrial). In: Mineral Commodity Summaries 2016. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 144-145. Hrubeš, J., Ševčík, J. (1992): Nová ložiska štěrkopísků v Čechách. In: Kužvart, M. (ed.) Ložiska nerudních surovin ČR II. Praha: Univerzita Karlova, s. 402-410. Kraus, I., Kužvart, M. (1987): Ložiska nerud. Praha: SNTL. Krejčíř, M. (1983): Štěrkopísky a stavební písky. In: Kužvart, M. (ed.) Ložiska nerudních surovin ČSR. Praha: Univerzita Karlova, s. 368-407. Krejčíř, M. (1992): Prognózní oblasti štěrkopísků na Moravě a ve Slezsku. In: Kužvart, M. (ed.) Ložiska nerudních surovin ČR II. Praha: Univerzita Karlova, s. 411-417. Procházka, J. (1992): Sklářské a slévárenské písky. In: Kužvart, M. (ed.) Ložiska nerudních surovin ČR II. Praha: Univerzita Karlova, s. 226-230. Starý, J., Kavina, P., Vaněček, M., Sitenský, I., Kotková, J., Hodková, T.: Surovinové zdroje České republiky. Nerostné suroviny (stav 2008). Praha: Ministerstvo životního prostředí České republiky, 2009. 473 s.
Sádrovec - CaSO4 · 2 H2O a anhydrit - CaSO4 jsou první produkty při odpařování mořské vody, protože jsou nejméně rozpustné. Primárně vzniká většinou sádrovec (při 4,8 × vyšší salinitě něž v mořské vodě), oba minerály do sebe ale mohou při rekrystalizaci a hydrataci přecházet.
Světové zásoby nejsou uváděny, při současné spotřebě jsou víc než dostačující.
Světová těžba sádrovce: 245 mil. t (2013), 244 mil. t (2014), 258 mil. t (2015)*.
Těžba sádrovce (r. 2015)*: Čína (132,0 mil. t) Irán (22,0 mil. t) Thajsko (12,5 mil. t) USA (11,5 mil. t) Turecko (10,0 mil. t) ... Česká republika (0,035 mil. t)
* přesná data nejsou k dispozici, hodnoty získány odborným odhadem Pozn.: velké množství syntetického sádrovce vzniká jako odpadní produkt při odsiřování elektrárenských spalin a plynů (tzv. energosádrovec) a při zpracování surovin fosforu (tzv. chemosádrovec).
Těžba anhydritu je co do výše a lokalit podobná těžbě sádrovce, pravděpodobně jde o několik milionů tun ročně.
Použití: ze sádrovce a anhydritu se vyrábí sádrová pojiva. V rozvinutých zemích se okolo 80 % sádrovce, hlavně páleného, používá do různých stavebních prefabrikátů. Dále se používá pro výrobu forem a omítek. Surový sádrovec je přísadou při výrobě portlandského cementu a má použití v zemědělství.
Průmyslové typy ložisek sádrovce a anhydritu:
Literatura: Crangle, R. D. (2015): Gypsum. In: Mineral Commodity Summaries 2015. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 70-71. Crangle, R. D. (2016): Gypsum. In: Mineral Commodity Summaries 2016. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 76-77. Kraus, I., Kužvart, M. (1987): Ložiska nerud. Praha: SNTL. Mátl, V. (1983): Sádrovec. In: Kužvart, M. (ed.) Ložiska nerudních surovin ČSR. Praha: Univerzita Karlova, s. 280-289. Mátl, V. (1992): Sádrovec. In: Kužvart, M. (ed.) Ložiska nerudních surovin ČR II. Praha: Univerzita Karlova, s. 292-293. Starý, J., Kavina, P., Vaněček, M., Sitenský, I., Kotková, J., Hodková, T.: Surovinové zdroje České republiky. Nerostné suroviny (stav 2008). Praha: Ministerstvo životního prostředí České republiky, 2009. 473 s. Warren, J. K. (2006): Evaporites: Sediments, Resources and Hydrocarbons. Berlin: Springer.
Sepiolit (mořská pěna) - Mg4Si6O15(OH)2 · 6 H2O - je kryptokrystalický tuhý minerál. Za sucha je porézní, plave na vodě a má většinou bílou nebo krémovou barev.
Světové zásoby a těžba se pro velmi omezené využití nesledují.
Průmyslové typy ložisek sepiolitu:
Literatura: Murray, H. (2006): Borates: Applied Clay Mineralogy - Occurrences, Processing and Application of Kaolins, Bentonites, Palygorskite-Sepiolite, and Common Clays. Bloomington: Elsevier. Weiss, Z., Kužvart, M. (2005): Jílové minerály: jejich nanostruktura a využití. Praha: Karolinum.
Síra se vyskytuje v mnoha alotropických modifikacích a různých fyzikálních stavech (existuje řetězení -S-S- jako u uhlíku), v přírodě je nejběžnější stálá rombická γ-S. Dříve byly hlavní zdroje sirných sloučenin zejména sulfidické minerály jako pyrit FeS2 a pyrhotin Fe0,83-1S doplňované těžbou ryzí síry. Dnes převládá produkce síry jako vedlejšího produktu zpracování uhlovodíků (zemního plynu, ropy aj.) a vedlejšího produktu metalurgického zpracování některých sulfidických rud.
Celková světová produkce síry: 70,4 mil. t (2013), 70,0 mil. t (2014), 70,1 mil. t (2015)*. z toho: Světová produkce síry z ložisek uhlovodíků: 40,70 mil. t (2012), 40,74 mil. t (2013), 40,53 mil. t (2014). Světová produkce síry z pyritu: 5,99 mil. t (2012), 5,17 mil. t (2013), 5,57 mil. t (2014). Světová těžba ryzí síry: 2,46 mil. t (2012), 2,08 mil. t (2013), 2,21 mil. t (2014).
Produkce síry z ložisek uhlovodíků (r. 2014): USA (9,04 mil. t) Rusko (6,36 mil. t) Kanada (5,27 mil. t) Saudská Arábie (4,40 mil. t) Kazachstán (2,46 mil. t)
Produkce síry z pyritu (r. 2014): Čína (5000 tis. t) Finsko (330 tis. t) Rusko (180 tis. t) Indie (30 tis. t) Venezuela (25 tis. t)
Těžba ryzí síry (r. 2014): Čína (1000 tis. t) Polsko (605 tis. t) Venezuela (259 tis. t) Belgie (225 tis. t) Rusko (120 tis. t)
* přesná data nejsou k dispozici, hodnoty získány odborným odhadem
Použití: je z 80 % na výrobu kyseliny sírové. Dále se užívá k výrobě pesticidů, pigmentů a anorganických barev, jiných organických a anorganických sloučenin, při rafinaci ropy, produkci mýdel a detergentů a má mnoho dalších využití. Kyselina sírová se využívá v mnoha technologiích - při výrobě fosfátových hnojiv, síranu amonného a draselného, papíru, při vulkanizaci kaučuku, výrobě pigmentů, loužení rud (hlavně mědi) aj. Oxid siřičitý se používá hlavně k výrobě kyseliny sírové, dále pak jako bělicí činidlo, k dezinfekci, jako konzervační činidlo v potravinářství, jako chladivo, rozpouštědlo aj.
Průmyslové typy ložisek síry:
Průmyslové typy ložisek pyritu a pyrhotinu:
Literatura: Apodaca, L. E. (2015): Sulfur. In: Mineral Commodity Summaries 2015. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 156-157. Apodaca, L. E. (2016): Sulfur. In: Mineral Commodity Summaries 2016. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 162-163. Apodaca, L. E. (2016): Sulfur (advanced release). In: 2014 Minerals Yearbook. Reston, Virginia, U.S. Department of the Interior & U.S. Geological Survey, s. 74.1-74.15. Kraus, I., Kužvart, M. (1987): Ložiska nerud. Praha: SNTL. Kvaček, M. (1983): Ložiska pyritu a pyrhotinu. In: Kužvart, M. (ed.) Ložiska nerudních surovin ČSR. Praha: Univerzita Karlova, s. 82-87. Warren, J. K. (2006): Evaporites: Sediments, Resources and Hydrocarbons. Berlin: Springer.
Slídy představují skupinu hlinitokřemičitanů s fylosilikátovou strukturou. Mají dokonalou štěpnost, vynikající elektroizolační i tepelně izolační vlastnosti, jsou pružné a chemicky stálé. Některé jsou průhledné. Průmyslový význam mají muskovit, flogopit a vermikulit.
Světové zásoby slíd jsou vzhledem k použití více než dostačující.
Světová těžba vločkové slídy: 1,12 mil. t (2013), 1,13 mil. t (2014), 1,12 mil. t (2015)*. Světová těžba blokové slídy: 3700 t (2013), 2960 t (2014), 3000 t (2015)*.
Těžba vločkové slídy (r. 2015)*: Čína (780 tis. t) Rusko (100 tis. t) Finsko (54 tis. t) USA (42 tis. t) Jižní Korea (30 tis. t)
Těžba blokové slídy (r. 2015)*: Rusko (1500 t) Indie (1300 t)
* přesná data nejsou k dispozici, hodnoty získány odborným odhadem
Použití: bloková slída se používá jako izolační materiál v elektrickém a elektronickém průmyslu, v optických filtrech, pyrometrech, regulátorech teploty, zpožďovačích v helium-neonových laserech apod. Vrstevnatá slída se používá jako dielektrikum v kondenzátorech. Vločková slída je má využití při výrobě speciálního papíru a mletá slída je vhodná jako plnidlo do cementů, omítek, barev a gumy.
Užitkové minerály:
Průmyslové typy ložisek slíd:
Literatura: Kraus, I., Kužvart, M. (1987): Ložiska nerud. Praha: SNTL. Švenek, J., Kruťa, T., Kovařík, J. (1983): Ostatní a výhledové nerudní suroviny. In: Kužvart, M. (ed.) Ložiska nerudních surovin ČSR. Praha: Univerzita Karlova, s. 461-471. Weiss, Z., Kužvart, M. (2005): Jílové minerály: jejich nanostruktura a využití. Praha: Karolinum. Willett, J. C. (2015): Mica (natural). In: Mineral Commodity Summaries 2015. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 110-111. Willett, J. C. (2016): Mica (natural). In: Mineral Commodity Summaries 2016. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 104-105.
Přírodní zdroje sodíku jsou zejména velmi dobře rozpustné uhličitany a sírany tohoto prvku, které mají vysoký obsah Na a jsou snadno chemicky upravitelné. Průmyslový význam má zejména soda Na2CO3 a síran sodný Na2SO4.
SODA
Světové zásoby přírodní sody jsou asi 24 mld. t.
Světová produkce kalcinované sody: 51,3 mil. t (2013)†, 51,3 mil. t (2014)†, 51,7 mil. t (2015)†*. Z toho těžba přírodní sody: 14,4 mil. t t (2013)†, 14,4 mil. t (2014)†, 14,7 mil. t (2015)†*.
Těžba přírodní sody (r. 2015)†*: USA (11700 tis. t) Turecko (2000 tis. t) Keňa (450 tis. t) Mexiko (290 tis. t) Botswana (225 tis. t)
* přesná data zatím nejsou k dispozici, hodnoty získány odborným odhadem † k dispozici nejsou údaje z Ugandy
Použití: kalcinovaná soda (bezvodá, technická, 98,0 - 99,3 % Na2CO3) se používá hlavně ve sklářském průmyslu, dále v chemickém průmyslu (výroba fosforečnanů, křemičitanů, chromanů, hydrogenuhličitanu atd.) a při výrobě detergentů (fosforečnan sodný a křemičitany sodné, z nichž se dále vyrábí syntetické zeolity). V menším množství se používá při výrobě papíru, filtraci vody, odsiřování plynů aj.
SÍRAN SODNÝ
Světové zásoby síranu sodného jsou asi 3,3 mld. t a zdroje nejsou uvádněny.
Světová produkce síranu sodného je okolo 4 mil. t (2008). Většina je vedlejším produktem různých průmyslových výrob.
Produkce síranu sodného ve většině zemí není uváděna, odhaduje se na 1,5 až 2 mil. t.
Použití: síran sodný se tradičně využívá v papírenském a textilním průmyslu a v průmyslu detergentů (produkce fosforečnanů sodných do pracích prášků). Jeho použití má v rozvinutých zemích klesající tendenci.
Užitkové minerály:
Průmyslové typy ložisek sodných surovin:
Literatura: Bolen, W. P. (2015): Soda ash. In: Mineral Commodity Summaries 2015. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 148-149. Bolen, W. P. (2016): Soda ash. In: Mineral Commodity Summaries 2016. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 154-155. Dyni, J. R., Wiig, S. V., Grundy, W. D. (1995): Trona Resources in Southwest Wyoming. Natural Resources Research, Vol. 4, No. 4, s. 340-352. Suner, F., Budakoğlu, M. (1995): Thenardite formation in Central Anatolia, Turkey. In: Pašava., J., Kříbek, B., Žák, K. (eds.) Mineral deposits: from their origin to their environmental impacts, Rotterdam: A. A. Balkema, s. 637-640. Warren, J. K. (2006): Evaporites: Sediments, Resources and Hydrocarbons. Berlin: Springer.
Draselné a hořečnaté soli (chloridy, sírany) jsou díky své snadné rozpustnosti ve vodě poměrně vzácné minerály. Jsou hlavním zdrojem draslíku a jeho sloučenin.
Světové zásoby draselných a draselno-hořečnatých solí jsou asi 3,7 mld. t K2O.
Světová těžba draselných solí: 34,5 mil. t K2O (2013), 38,8 mil. t K2O (2014), 38,8 mil. t K2O (2015)*.
Těžba draselných solí (r. 2015)*: Kanada (11,0 mil. t K2O) Rusko (7,4 mil. t K2O) Bělorusko (6,5 mil. t K2O) Čína (4,2 mil. t K2O) Německo (3,0 mil. t K2O)
* přesná data zatím nejsou k dispozici, hodnoty získány odborným odhadem
Použití: draselné soli se z 90-95 % používají jako hnojivo, buď přímo, nebo po úpravě. Jen několik procent se používá v chemickém průmyslu k produkci draselných sloučenin (chlorid, dusičnan, uhličitan, manganistan aj.).
Užitkové minerály:
Průmyslové typy ložisek draselných a hořečnatých solí:
Literatura:
Jasinski, S. M. (2015): Potash. In: Mineral Commodity Summaries 2015. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 122-123. Jasinski, S. M. (2016): Potash. In: Mineral Commodity Summaries 2016. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 128-129. Kraus, I., Kužvart, M. (1987): Ložiska nerud. Praha: SNTL. Warren, J. K. (2006): Evaporites: Sediments, Resources and Hydrocarbons. Berlin: Springer.
Staurolit - Fe2Al9Si4O23(OH) - je těžký minerál, donedávna zajímavý jen pro mineralogy, dnes má však stále širší použití v průmyslu.
Světová těžba staurolitu není uváděna. Pouze orientační údaj je přibližná těžba USA 122 tis. t (r. 1993). Dalším větším producentem je Indie.
Použití: staurolit se využívá při výrobě portlandského cementu, dále jako formovací písek při odlévání neželezných kovů a jako mleté abrazivo.
Průmyslové typy ložisek staurolitu:
Literatura: XXX Potužák, V., Štícha, R. (1994): Závěrečná zpráva staurolit (část A). Závěrečná zpráva staurolit (část B/1 a B/2), ložisko Svojanov. Surovina: granát, staurolit. Etapa průzkumu: vyhledávací, předběžná. MS, GMS,: Praha.
Kuchyňská sůl, chemicky chlorid sodný, mineralogický název halit - NaCl - je životně důležitý nerost, nejběžněji se vyskytující rozpuštěný v mořské vodě.
Světové zásoby chloridu sodného jsou nevyčerpatelné, protože obrovském množství je rozpuštěno ve světových mořích, oceánech a slaných jezerech.
Světová těžba: 262 mil. t (2013), 266 mil. t (2014), 273 mil. t (2015)*.
Těžba (r. 2015)*: Čína (59,5 mil. t) USA (47,3 mil. t) Německo (16,4 mil. t) Indie (16,0 mil. t) Kanada (14,4 mil. t)
* přesná data zatím nejsou k dispozici, hodnoty získány odborným odhadem
Použití: chemický průmysl spotřebovává 50-60 % těžby soli na výrobu různých sloučenin (chlor, kyselina chlorovodíková, chloridy aj.). Asi 20 % spotřebovává potravinářský průmysl a konzervárenství. Další použití je jako posypový materiál vozovek, v zemědělství a v papírenském a farmaceutickém průmyslu.
Průmyslové typy ložisek halitu:
Literatura: Bolen, W. P. (2015): Salt. In: Mineral Commodity Summaries 2015. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 134-135. Bolen, W. P. (2016): Salt. In: Mineral Commodity Summaries 2016. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 140-141.
Vápenec je monominerální sedimentární hornina, obsahující více než 90 % kalcitu - CaCO3. Dolomitické vápence obsahují 10 až 50 % dolomitu, horniny s obsahem nekarbonátové příměsi nad 10 % mají v názvu hlavní složky této příměsi (vápence jílovité, písčité aj.). Podle toho, zda vápence prodělaly metamorfní přeměny, rozlišujeme vápence sedimentární a krystalické (tj. mramory - již jde o přeměněnou horninu). Podle vzniku dělíme vápence na mořské a sladkovodní. Je to zcela běžná hornina, budující celá pohoří.
Světové zásoby jsou prakticky nevyčerpatelné.
Světová produkce vápna†: 353 mil. t (2013), 360 mil. t (2014), 350 mil. t (2015)*.
Produkce vápna (r. 2015)†*: Čína (230,0 mil. t) USA (19,0 mil. t) Indie (16,0 mil. t) Rusko (11,0 mil. t) Brazílie (8,3 mil. t) ... Česká republika (1,0 mil. t)
† světová statistika těžby vápence není dostupná, většina států vede své statistiky pro jednotlivé produkty z vápenců: vápno, cement, drcené kamenivo aj. V České republice bylo v roce 2015 vytěženo 11,0 mil. t vápenců, z toho 4,6 mil. t vysokoprocentních vápenců a 5,2 mil. t ostatních vápenců. * přesná data zatím nejsou k dispozici, hodnoty získány odborným odhadem
Použití: více než polovina světové produkce vápence se používá na výrobu pojiv - cementu a vápna a do jiných průmyslových výrob. Vápno je technický název pro CaO o různém stupni čistoty, který se vyrábí dekarbonizací (pálením) přírodních vápenců. Pro stavební účely se rozlišuje vzdušné vápno a hydraulické vápno. 80 - 90 % se používá jako pálené vápno. Cement viz cementářské suroviny. Vápence se dále používají jako stavební a drcený kámen, méně i jako obkladový a dekorační kámen. V hutnictví se používá jako struskotvorné činidlo, v chemickém průmyslu při výrobě sody, karbidu, kyseliny citrónové aj. Vápencová moučka se používá ve sklářském a keramickém průmyslu, v černouhelném hornictví (proti výbuchům uhelného prachu), v zemědělství jako korekce kyselých půd a v uhelných elektrárnách na odsiřování plynů.
Průmyslové typy ložisek vápence:
Literatura: Brunnerová, Z. (1992): Výzkum a využívání karbonátových hornin v ČR. In: Kužvart, M. (ed.) Ložiska nerudních surovin ČR II. Praha: Univerzita Karlova, s. 260-266. Brunnerová, Z. (1992): Karbonátové horniny pro výrobu minerálních plniv. In: Kužvart, M. (ed.) Ložiska nerudních surovin ČR II. Praha: Univerzita Karlova, s. 267-272. Corathers, L. A. (2015): Lime. In: Mineral Commodity Summaries 2015. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 92-93. Corathers, L. A. (2015): Lime. In: Mineral Commodity Summaries 2015. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 98-99. Krutský, N. (1983): Vápence. In: Kužvart, M. (ed.) Ložiska nerudních surovin ČSR. Praha: Univerzita Karlova, s. 235-270. Krutský, N. (1992): Vápence. In: Kužvart, M. (ed.) Ložiska nerudních surovin ČR II. Praha: Univerzita Karlova, s. 247-259. Starý, J., Kavina, P., Vaněček, M., Sitenský, I., Kotková, J., Hodková, T.: Surovinové zdroje České republiky. Nerostné suroviny (stav 2008). Praha: Ministerstvo životního prostředí České republiky, 2009. 473 s.
Vermikulit - Mg0,7(Mg,Fe,Al)6(Si,Al)8O20(OH)4 · 8 H2O - je fylosilikát ze skupiny smektitu.
Světové zásoby nejsou uváděny.
Světová těžba: 358 tis. t (2013), 381 tis. t (2014), 408 tis. t (2015)*.
Těžba (r. 2015)*: JAR (160 tis. t) USA (100 tis. t) Brazílie (70 tis. t) Zimbabwe (40 tis. t) Bulharsko (18 tis. t)
* přesná data zatím nejsou k dispozici, hodnoty získány odborným odhadem
Použití: expandovaný vermikulit se používá jako izolační materiál (náhrada azbestu), plnivo do barev a omítek, jako nosič chemických látek, iontoměnič radioaktivních prvků aj.
Průmyslové typy ložisek vermikulitu:
Literatura: Tanner, A. O. (2015): Vermiculite. In: Mineral Commodity Summaries 2015. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 178-179. Tanner, A. O. (2016): Vermiculite. In: Mineral Commodity Summaries 2016. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 184-185. Weiss, Z., Kužvart, M. (2005): Jílové minerály: jejich nanostruktura a využití. Praha: Karolinum.
Wollastonit je bílý vláknitý inosilikát - CaSiO3 s vysokou teplotou tání, v přírodě se v kontaktních skarnech nacházejí jeho polymorfní modifikace T - triklinický a 2M - monoklinický (parawollastonit).
Světové zásoby nejsou udávány.
Světová těžba: 535 tis. t (2013)*, 550 tis. t (2014)*, 550 tis. t (2015)*,.
Těžba (r. 2015)*†: Čína (300 tis. t) Indie (180 tis. t) Mexiko (56 tis. t) Finsko (10 tis. t)
* přesná data zatím nejsou k dispozici, hodnoty získány odborným odhadem † k dispozici nejsou údaje z USA
Použití: k výrobě speciálních keramických a sklářských výrobků, jako izolační materiál aj. Dále jako plnidlo do barev, laků, gumy, plastů a omítkových materiálů. Vzhledem k jeho vláknité struktuře bývá někdy používán jako náhrada azbestu. Některé země ho využívají i v ocelářství jako struskotvorné činidlo.
Průmyslové typy ložisek wollastonitu:
Literatura: Chrt, J., Woller, F. (1990): Wollastonit - nová surovina v České republice? Geologický průzkum, roč. 32, č. 7, s. 205-208. Kraus, I., Kužvart, M. (1987): Ložiska nerud. Praha: SNTL. Špaček, K., Woller, F., Chrt, J., Juráj, J. (1992): Výskyty wollastonitu v Českém masívu. In: Kužvart, M. (ed.) Ložiska nerudních surovin ČR II. Praha: Univerzita Karlova, s. 461-464. Virta, R. L. (2015): Wollastonite. In: Mineral Commodity Summaries 2015. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 180-181. Virta, R. L. (2016): Wollastonite. In: Mineral Commodity Summaries 2016. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 186-187.
Zeolity jsou skupina asi 45-ti hlinitokřemičitanů ze skupiny tektosilikátů, obsahujících v průchozích dutinách v krystalické mřížce tzv. zeolitovou vodu. Tato voda může být zahřátím bez změny krystalové mřížky odstraněna a zase rehydratována. Stejně je tomu s některými ionty a molekulami specifické velikosti. Jako kationty obsahují hlavně Na, K, Ca, Mg.
Světové zásoby nejsou udávány.
Světová těžba: 2,71 mil. t (2013), 2,75 mil. t (2014)*, 2,78 mil. t (2015)*.
Těžba (r. 2015)*: Čína (2000 tis. t) Jižní Korea (230 tis. t) USA (72 tis. t) Turecko (70 tis. t) Kuba (43 tis. t)
* přesná data zatím nejsou k dispozici, hodnoty získány odborným odhadem Pozn.: Za nižší cenu se vyrábí syntetické zeolity, které mají lepší čistotu a požadované vlastnosti. Dnes existuje okolo 100 různých syntetických zeolitů.
Použití: specifické vlastnosti zeolitů, hlavně průchozí kanálky v krystalové struktuře o průměru 0,26 - 0,74 μm, předurčují použití zeolitů (iontoměniče a molekulová síta - likvidace radioaktivních odpadů, nosiče hnojiv v zemědělství, stelivo pod domácí zvířata, čištění vzduchu. Zeolity se dále používají jako přídavek do lehkých betonů a cementů a zastupují fosfáty při produkci detergentů. Stejné je i použití velkého spektra uměle vyráběných zeolitů.
Užitkové minerály:
Průmyslové typy ložisek zeolitů:
Literatura: Flanagan, D. M. (2016): Zeolites (natural). In: Mineral Commodity Summaries 2016. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 190-191. Kraus, I., Kužvart, M. (1987): Ložiska nerud. Praha: SNTL. Skála, R. (1995): Přírodní zeolity. Bulletin mineralogicko-petrografického oddělení Národního muzea v Praze, roč. 3, s. 178-187. Tschernich, R. W. (1992): Zeolites of the world. Phoenix: Geoscience Press. Virta, R. L. (2015): Zeolites (natural). In: Mineral Commodity Summaries 2015. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 184-185.
Živce jsou skupina horninotvorných hlinitokřemičitanů s tektosilikátovou strukturou. Nejběžnější jsou draselné živce a plagioklasy (směsi Na-Ca živců).
Světové zásoby živců nejsou odhadovány, protože se považují za více než dostačující v poměru ke spotřebě.
Světová těžba: 21,2 mil. t (2013), 20,0 mil. t (2014), 21,2 tis. t (2015)*.
Těžba (r. 2015)*: Turecko (5,0 mil. t) Itálie (4,7 mil. t) Čína (2,5 mil. t) Indie a Thajsko (1,5 mil. t) ... Česká republika (430 tis. t)
* přesná data zatím nejsou k dispozici, hodnoty získány odborným odhadem
Použití: okolo 80 % produkce se spotřebovává v keramickém průmyslu, hlavně na glazury. Ve sklářském průmyslu se používá hlavně albit. Živcová surovina s převahou ortoklasu se používá v ušlechtilé a elektrotechnické keramice. Méně jsou živce používané jako plnidlo v barvách, gumách, omítkách aj. Ca-plagioklasy nenají větší průmyslový význam kvůli příliš vysoké teplotě tání. Některé odrůdy živců mohou dosahovat šperkařské kvality: adulár - var. měsíček, mikroklin - var. amazonit, plagioklasy - labradorit.
Užitkové minerály:
Průmyslové typy ložisek živců:
Literatura: Belej, C., Bufka, J., Duda, J., Hájek, M., Kužvart, M., Mátl, V., Nosek, P. (1992): Živec. In: Kužvart, M. (ed.) Ložiska nerudních surovin ČR II. Praha: Univerzita Karlova, s. 56-83. Grym, V. (1983): Živec a živcové suroviny. In: Kužvart, M. (ed.) Ložiska nerudních surovin ČSR. Praha: Univerzita Karlova, s. 61-81. Kraus, I., Kužvart, M. (1987): Ložiska nerud. Praha: SNTL. Starý, J., Kavina, P., Vaněček, M., Sitenský, I., Kotková, J., Hodková, T.: Surovinové zdroje České republiky. Nerostné suroviny (stav 2008). Praha: Ministerstvo životního prostředí České republiky, 2009. 473 s. Tanner, A. O. (2015): Feldspar. In: Mineral Commodity Summaries 2015. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 54-55. Tanner, A. O. (2016): Feldspar and nepheline syenite. In: Mineral Commodity Summaries 2015. Reston, Virginia, U.S. Geological Survey, s. 60-61.
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||