základní pojmy

NEROST

Definic nerostu (české synonymum pro minerál) existuje několik desítek. Z mineralogického hlediska je nerost chemicky homogenní přírodní těleso s pravidelným uspořádáním částic, který je základním stavebním kamenem hornin. Z hlediska ložiskové geologie je nerost přirozená součást zemské kůry (minerál i hornina), kterou lze přímo nebo po zpracování použít pro potřeby lidstva.

Podle definice v zákoně č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon) jsou za nerost považovány tuhé, kapalné a plynné části zemské kůry. Výjimku tvoří vody (pokud se z nich nemohou průmyslově získávat vyhrazené nerosty), rašelina, sedimenty v korytech vodních toků (pokud se z nich nemohou průmyslově získávat vyhrazené nerosty) a kulturní vrstva půdy.

Horní zákon kromě jiného dělí nerosty na vyhrazené a nevyhrazené. Vyhrazené nerosty jsou vyjmenovány v § 3 zákona a jejich ložiska jsou ve vlastnictví státu bez ohledu na to, kdo je vlastníkem pozemku, pod nímž se nacházejí. Nevyhrazené nerosty jsou ty, které ve výčtu v § 3 nejsou uvedeny. Nejběžnější z nich jsou stavební kámen, štěrkopísky a cihlářské hlíny. Ložiska nevyhrazených nerostů jsou ve vlastnictví majitele pozemků.

Nerosty z pohledu ložiskové geologie dělíme na rudy, nerudy a energetické suroviny (více viz Jirásek, Sivek 2007).

SUROVINA

Surovina je jakákoli výchozí látka připravená k výrobě. Do surovin nepatří jen nerosty (kterých se celý tento výukový materiál týká), ale i jakékoli organické materiály vyhovující definici a recyklovaný materiál (tzv. druhotné suroviny).

RUDY, NERUDY, ENERGETICKÉ SUROVINY

Ruda je přirozená asociace minerálů, z nichž je možno získat jeden nebo více kovů.

Neruda je přirozená asociace minerálů, z nichž je možno získat jeden nebo více nekovových prvků a jejich sloučenin, nebo je využívaná pro svoje chemické nebo fyzikální vlastnosti.

V tomto pojetí ovšem u některých nerostů dochází k překrytí definic rudy a nerudy. Některé typicky rudní nerosty totiž získávají i jiné, „nerudní“ způsoby použití kvůli svým vlastnostem (např. magnetit je nejen využívaný jako ruda železa, ale díky své vysoké hustotě je používán i na úpravnách uhlí; chromit je nejen ruda chromu, ale i žáruvzdorný materiál používaný ve slévárenství), naopak z některých typických nerudních minerálů je možné vyrobit kovový prvek (např. sodík z halitu - soli kamenné). Na našem území mají však pojmy ruda a neruda svůj tradiční obsah, který je již zažitý dlouhodobým užíváním a tyto výjimky na něj nemají vliv (magnetit se neřadí k nerudám, ale zůstává ve skupině rud apod.). Podobná situace nastává i u energetických surovin, kde uran i thorium jakožto kovové prvky mají i nejaderné využití.

Energetické suroviny jsou nerosty, z nichž je možno získávat energii. Dělí se na skupinu kaustobiolitů a radioaktivních surovin.

Kaustobiolity (fosilní paliva) jsou hořlavé uhlovodíky, které vznikly nahromaděním odumřelé organické substance (nekromasy). Dělí se na:

- řadu uhelnou: rašelina, lignit, hnědé uhlí, černé uhlí, antracit

- řadu živičnou: ropa, roponosné písky, roponosné břidlice, zemní plyn,

hydráty metanu, ozokerit, minerální vosky, asfalt

Přírodní radioaktivní suroviny jsou uran, thorium a radium.

SPOTŘEBA NEROSTNÝCH SUROVIN A VÝVOJ SPOLEČNOSTI

Vědomé použití nástrojů je fenomén, který nejvýrazněji odlišuje lidi od zvířat. Lidská společnost prošla mnoha vývojovými etapami. Ty do přelomu letopočtu mají své názvy podle nejvýznamnějšího materiálu, který určoval úroveň výrobních technologií a svým příchodem způsobil materiálovou revoluci. Jde o dobu kamennou, bronzovou a železnou (např. Raab 1999; Jirásek, Sivek 2007). Další vývoj už byl příliš překotný na to, aby se stále nové a nové používané materiály odrážely i v názvech civilizačních etap.

Prakticky od prvopočátků lidské společnosti až do dnešních dnů roste počet využívaných nerostných surovin. Své využití má většina chemických prvků a stále jsou nacházena nová uplatnění pro sloučeniny, které mají svůj původ v neživé přírodě. Tento trend se projevuje i v přímé závislosti velikosti spotřeby nerostů na životní úrovni. Např. Severní Amerika spotřebovává téměř 9 × více nerostných energetických surovin (uhlí, ropy, plynu a jaderné energie) než Afrika, jejíž populace je přitom více než dvojnásobná. Průměrná spotřeba nerostných surovin každého obyvatele naší planety stále roste, protože stále více státům se daří rozvíjet životní úroveň a tudíž spotřebu obyvatelstva. Jako příklad lze uvést primární energetické zdroje, jejich celosvětové využití se od roku 1971 do roku 2004 více než zdvojnásobilo (výpočty na základě Mezinárodní energetické ročenky 2007).

VYČERPÁNÍ ZDROJŮ NEROSTNÝCH SUROVIN

Vyčerpání zdrojů nerostných surovin je mýtus, který se objevuje už po století. V novodobé historii jej připomínají angličtí ekonomové: Thomas Robert Malthus (1766-1834) a na něj navazující David Ricardo (1772-1823). Oba spatřovali a popsali rozpor mezi fyzickou omezeností přírodních zdrojů a exponenciálně rostoucí poptávkou po nich, která podle jejich názoru musela vyústit v postupné vyčerpání těchto zdrojů a tím i rapidní pokles životní úrovně lidstva. V nedávné minulosti tento koncept mezi běžnou veřejností rozšířila populární kniha Meze růstu (Meadows et al. 1972), která předpovídala vyčerpání všech klíčových neobnovitelných zdrojů do sta let. Kniha vyšla těsně před první ropnou krizí v roce 1973 (kdy v důsledku války Jom Kippur mezi Izraelem a koalicí arabských států vedené Egyptem a Sýrií cena ropy během jediného roku čtyřnásobně vzrostla), takže se vizím dostalo mimořádné pozornosti. Předpovědi knihy o rychlém úbytku zdrojů se ale nenaplnily (např. zásoby zlata, stříbra, rtuti, zinku nebo ropy už v roce 2008 měly být několik let vyčerpány), přesto kniha způsobila zvýšení zájmu o životní prostředí a o surovinové zdroje. Její upravené vydání, vydané o dvacet let později (Meadows, Meadows, Randers 1992), ovšem pochmurné vize vyčerpání zdrojů neopustilo, pouze je odsunulo do další budoucnosti.

Jak je vidět z předchozího odstavce, vize vyčerpání surovinových zdrojů jsou předkládány už po velice dlouho dobu, aniž by se naplnily. Rozebírat, jaké jsou důvody jejich popularity, není naším záměrem. Proč se však předpovědi nenaplnily a nejspíš nikdy nenaplní? Důvodů je několik. Vydělíme-li současné známé zásoby jakéhokoliv nerostu jeho roční spotřebou, nedostaneme v žádném případě počet let, za které daný nerost v přírodě dojde. Ve skutečnosti nejsou zásoby nerostů fixní konstantou. Neustále se přehodnocují nejen pokračujícím průzkumem (takže jejich relativní životnost v některých případech roste), ale jsou závislé i na pokroku technologií těžby a zpracování. Lidské poznání a inovace jsou tedy hlavním motorem fungujícím proti vyčerpání zdrojů. Navíc, a to se snažíme zdůraznit i v těchto materiálech, je každý materiál v podstatě zastupitelný a je pouze otázkou, která z alternativ je v danou chvíli finančně nejvýhodnější. Při rychlém úbytku zásob libovolného nerostu by rostla jeho cena, takže v jistém bodě začne být výhodnější použít některou z jeho náhrad. Tuto problematiku diskutuje řada zajímavých prací, např. Lomborg (2006) nebo Hampl (2004). Z těchto důvodů jsme ke každé rudní, nerudní a energetické surovině v této práci zařadili poznámku týkající se jejích alternativních zástupců.

Ideálním příkladem zastupitelnosti nerostných surovin jsou energetické suroviny. Navzájem jsou všechny zástupné a ropa převládla teprve ve 20. století díky dobré možnosti jejího transportu a relativně snadnému zpracování. Ve skutečnosti ovšem nepotřebujeme ropu jako takovou, ale finální produkty z ní. Při zvýšení její ceny jí tudíž postupně nahradí paleta dalších surovin - energie se bude více získávat ze zemního plynu, uhlí a jaderné energie, v chemické výrobě jí nahradí další kaustobiolity a vyplatí se využívat i obrovské zásoby velmi těžké ropy a roponosných písků, jejichž využití dříve omezovalo dražší zpracování ve srovnání s ropou. Takže konec lidské civilizace v důsledku vyčerpání ložisek ropy, které je zatím v nedohlednu, stejně nehrozí. Velmi výstižný je citát připisovaný bývalému ministru ropného hospodářství Saúdské Arábie šejkovi Ahmedovi Jamáním: „Dob kamenná neskončila kvůli nedostatku kamene a věk ropy také jednou skončí, avšak nikoliv kvůli nedostatku ropy“ (Lomborg 2006).

Zastupitelnost zdrojů ale není samospásná - i proto racionální využití surovin musí počítat i s jejich šetrným využitím a recyklací. Také tomuto tématu věnujeme v naší práci prostor.

Literatura

Hampl, M.: Vyčerpání zdrojů - skvěle prodejný mýtus. Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, 2004. 67 s.

Jirásek, J., Sivek, M.: Ložiska nerostů. Ostrava: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR & Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava, 2007.

Lomborg, B.: Skeptický ekolog. Praha: Dokořán & Liberální institut, 2006. 587 s.

Meadows, D. H. et al.: The Limits to Growth: A Report for the Club of Rome's Project on the Predicament of Mankind. New York: Universe Books, 1972. 205 s.

Meadows, D. H., Meadows, D. L., Randers, J.: Beyond the Limits: Confronting Global Collapse, Envisioning a Sustainable Future. Post Mills: Chelsea Green, 1992. 300 s.

Mezinárodní energetická ročenka 2007. Praha: Agentura ČSTZ a CONTE, 2007. 444 s.

Raab, M.: Materiály a člověk (Netradiční úvod do současné materiálové vědy). Praha: Encyklopedický dům, 1999. 228 s.

Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon).