KLASIFIKACE

3 - GRANIT

Terénní klasifikace:
Granity se řadí mezi granitoidy. Jsou to horniny velmi různorodého vzhledu. Zbarveníje podmíněno především barvou přítomných živců a množstvím tmavých minerálů a pohybuje se od bílé a žlutavé barvy, přes růžovou a červenou až k tmavě šedé. Struktura z hlediska relativní velikosti součástek může být jak stejnoměrně zrnitá (afyrické), tak porfyrická s alkalickoživcovými vyrostlicemi. Struktura z hlediska omezení součástek bývá typicky hypautomorfně zrnitá, označovaná jako granitická. Absolutní velikost součástek (zrnitost) se pohybuje nejčastěji od drobnozrnné až po velmi hrubozrnnou. Textura bývá nejčastěji masivní a všesměrně zrnitá, v některých případech orbikulární nebo skvrnitá.

Klasifikace IUGS:

Horniny označované jako granity obsahují podle klasifikace IUGS 20 - 60 % křemene (ze sumy světlých minerálů), 35 - 90 % alkalických živců a 10 - 65 % plagioklasů ze sumy živců. Ve skupině 3 bývají v klasifikaci IUGS vyčleňovány dvě podskupiny lišící se pouze poměrem alkalických živců a plagioklasů:

3a - syenogranity, které mají 90 - 65 % alkalických živců ze sumy živců;

3b - monzogranity, které mají 65 - 35 % alkalických živců ze sumy živců.

Minerály:

Křemen bývá v granitech v podstatě výhradně xenomorfní, kouřově šedé barvy. Alkalické živce bývají ve stejnoměrně zrnitých granitech a v základní hmotě porfyrických omezeny nejčastěji xenomorfně, vyrostlice bývají naopak omezenyhypautomorfně a často až automorfně. Živce ve vyrostlicích bývají velmi často makroskopicky viditelně zdvojčatělé podle karlovarského zákona. Typickým alkalickým živcem granitů je ortoklas, v menším množství pak mikroklin nebo albit s bazicitou do An05. Plagioklasy jsou nejčastěji zastoupeny oligoklasem případně kyselým andezínem. Živce mohou být v granitechperthitické a velmi často vytvářejí symplektické struktury (např. myrmekity).Typickými tmavými minerályjsou muskovit, biotit a amfibol, méně častý je turmalín. Muskovit a turmalín se vyskytují především v kyselejších granitech, naopak amfibol v granitech se složením blízkým granodioritu. Z akcesorických minerálůbývá nejčastěji přítomen apatit, zirkon a apatit. Sekundární minerályjsou zastoupeny nejčastěji chloritem, sericitem, epidotem a jílovými minerály.

Variety:

Jako charnockit se označuje ortopyroxenový granit z takzvané charnockitové série, které se vyskytují v prekambrických štítových oblastech, např v Indii nebo Kanadě.

Rapakivi je varieta granitu, která obsahuje obvykle amfibol a biotit a je charakteristická přítomností velkých oválných zrn růžového ortoklasu, lemovaného bílým až slabě nazelenalým plagioklasem.

Adamelit je starší termín původně použitý pro tonalit s ortoklasem popsaným z masivu Adamello a později používaný pro granity s přibližně stejným množstvím alkalických živců a plagioklasů. V současnosti nelze jeho používání doporučit.

Výskyt:

Granity jsou celosvětově nejhojnější plutonické horniny svrchní kůry (až 40 %). Obvykle se vyskytují v rozsáhlých tělesech jako jsou plutony a batolity, avšak mohou vytvářet i menší tělesa. Asi největší granitové těleso se nachází ve Finsku a má rozlohu okolo 23 000 km2. Vzhledem k hojnosti granitových těles v rámci celého světa, není možné na tomto prostoru věnovat větší pozornost jejich výskytům mimo ČR.

Z českých lokalit je třeba zmínit alespoň nejvýznamnější tělesa s výskyty granitů, kterými jsou žulovský masiv s žulovským granitem, brněnský masiv, moldanubický batolit s mrákotínským granitem, středočeský plutonický komplex s říčanským granitem, karlovarský masiv, lužický batolit či krkonoško-jizerský pluton s libereckým a rumburským granitem.

Ekvivalent:

Vulkanickým ekvivalentem granitu je ryolit.