KLASIFIKACE

7 - skupina SYENITU

Terénní klasifikace:
Horniny z pole 7 se řadí mezi syenitoidy. Jsou to horninybarevně velmi variabilníobvykle šedé, namodralé, nazelenalé, občas mírně narůžovělé barvy.Makroskopicky se nejvíce blíží tonalitům. Struktura z hlediska relativní velikosti součástek může být jak stejnoměrně zrnitá (afyrická), tak porfyrická s vyrostlicemi draselného živce. Absolutní velikost součástek (zrnitost) se pohybuje nejčastěji od drobnozrnné až po velmi hrubozrnnou. Textura bývá nejčastěji masivní a všesměrně zrnitá, v některých případech mírně usměrněná (plošně paralelní).

Klasifikace IUGS:

V klasifikaci IUGS jsou vyčleněna tři pole s číslem 7, která jsou rozlišena přidaným apostrofem a horniny v těchto polích se liší obsahem křemene a foidů.

7* - kvarcsyenit

Složení:

Tyto horniny obsahují podle klasifikace IUGS 5 - 20 % křemene (ze sumy světlých minerálů), 65 - 90 % alkalických živců a 10 - 35 % plagioklasů ze sumy živců.

Minerály:

Alkalické živce bývají zastoupeny především perthitickýmortoklasem, méně mikroklinem. Plagioklasy jsou zastoupeny oligoklasem a andezínem. Typickými tmavými minerályjsou biotit, amfibol a pyroxen. Z akcesorických minerálůbývají nejčastěji přítomny apatit, titanit, pyrit, ilmenit, zirkon, případně granát.

Ekvivalent:

Vulkanickým ekvivalentem kvarcsyenitu je kvarctrachyt.

7 -syenit

Složení:

Syenity obsahují podle klasifikace IUGS 0 - 5 % křemene (ze sumy světlých minerálů), 65 - 90 % alkalických živců a 10 - 35 % plagioklasů ze sumy živců.

Minerály:

Alkalické živce bývají zastoupeny především perthitickýmortoklasem a mikroklinem, které ve vyrostlicích velmi často vytvářejí makroskopicky viditelné dvojčaté srůsty podle karlovarského zákona. Plagioklasy jsou obvykle drobnější, polysynteticky zdvojčatělé a jsou zastoupeny nejčastěji oligoklasem a andezínem, vzácně i labradoritem. Typickými tmavými minerályjsou amfiboly (obvykle zelený hornblend), pyroxeny (hypersten, diopsid)a dále biotit. Z akcesorických minerálůbývají nejčastěji přítomny apatit, titanit, ilmenit, magnetit, zirkon, rutil.

Ekvivalent:

Vulkanickým ekvivalentem syenitu je trachyt.

7' -syenit s foidy

Složení:

Alkalickoživcové syenity s foidy obsahují podle klasifikace IUGS 0 - 10 % foidů (ze sumy světlých minerálů), 65 - 90 % alkalických živců a 10 - 35 % plagioklasů ze sumy živců.

Minerály:

Alkalické živce bývají zastoupeny především ortoklasem a mikroklinem. Foidy jsou zastoupeny obvykle nefelinem a sodalitem. Typickými tmavými minerályjsou alkalické amfiboly (barkevikit, arfvedsonit), pyroxeny (diopsid), biotit a v některých případech imolivín. Z akcesorických minerálůbývají nejčastěji přítomny apatit, titanit, zirkon.

Ekvivalent:

Vulkanickým ekvivalentem syenitu s foidy je trachyts foidy.

Výskyt:

Horniny z polí s číslem 7nejsou celosvětově příliš hojné a obvykle tvoří jen menší samostatné masívy nebo jsou součástí granitoidních plutonů či alkalických hlubinných masívů. Největší samostatné syenitové těleso je známo z Brazílie, kde má rozlohu asi 1200 km2. Další významné lokality můžeme najít ve Skandinávii (okolí Osla), Skotsku, USA (pohoří Adirondack) nebo Rusku.

V Českém masivu se z uvedené skupiny hornin ve významné míře vyskytují pouze syenity. Amfibol-biotitové až biotit-amfibolové syenity byly popsány z okrajových partií středočeského plutonu v rámci typu "Čertovo břemeno". Jedná se o výrazně porfyrický syenit tzv. durbachitového typu, který lze nalézt i třebíčsko-meziříčském masivu. Biotiticko-pyroxenické a pyroxenicko-biotitické syenity jsou známy z těles jihlavského a táborského syenitu. Od předešlého typu se tyto dva liší, kromě minerálního složení, také stejnoměrně zrnitou strukturou se střední až drobnou zrnitostí.