KLASIFIKACE

9+10 - ANDEZIT - BAZALT

Terénní klasifikace:
Horniny z pole 9+10 se řadí mezi andezitoidy nebo bazaltoidy.

Klasifikace IUGS:

V klasifikaci IUGS se v polích 9 a 10 vyskytují horniny označované jako andezity a bazalty. Pro zařazení horniny do jedné s těchto skupin lze použít hranici podle bazicity plagioklasů An50 jako u jejich plutonických ekvivalentů. Vzhledem k afanitické až sklovité povaze základní hmoty těchto hornin by bylo možné stanovovat pouze podle bazicity vyrostlic, což však nemusí odpovídat skutečnosti. Z tohoto důvodu se toto kritérium obvykle nevyužívá a místo něj se používá hranice 52 % SiO2stanovené chemickou analýzou, kde jako andezity označíme horniny s SiO2nad touto hranicí a jako bazalty horniny pod touto hranicí.

andezit

Jsou to horniny obvykle světle až tmavě šedé, šedozelené, namodralé, hnědéaž černé. Struktura z hlediska relativní velikosti součástek bývá nejčastěji porfyrická s hyalopilitickou nebo pilotaxitickou základní hmotou. Absolutní velikost vyrostlic (zrnitost) se pohybuje řádově v desetinách až prvních jednotkách milimetrů. Základní hmota je celistvá (afanitická) někdy hemikrystalická. Textura bývá masivní, někdy pórovitá. Z hlediska usměrnění je textura obvykle všesměrně zrnitá, v některých typech i fluidální, odlučnost bývá lavicovitá.

Složení: Tyto horniny obsahují podle klasifikace IUGS 0 - 20 % křemene nebo 0 - 10 % foidů(ze sumy světlých minerálů), 0 - 35 % alkalických živců a 65 - 100 % plagioklasů ze sumy živců.Bazicita plagioklasů je menší než An50 nebo obsah SiO2 je větší než 52 %.

Minerály: Ve vyrostlicích jsou nejčastěji přítomny tmavé minerálya plagioklas (oligoklas až andezín), který bývá polysynteticky zdvojčatělý a často zonální s bazičtějším jádrem. Z tmavých minerálů je ve vyrostlicích typicky zastoupen monoklinický pyroxen (diopsid, augit), méně často rombický pyroxen. Také může být přítomen makroskopicky téměř černý amfibol. V základní hmotě bývají přítomny nejčastějiproudovitě uspořádané plagioklasy (oligoklas až andezín). Někdy může být přítomno vulkanické sklo. Z akcesorických minerálů bývá nejčastěji přítomen granát, cordierit, titanit a magnetit.

Ekvivalent:

Plutonickýmekvivalentem andezitujsou dioritoidy a částečně i gabroidy (použijeme-li chemickou klasifikaci).

Výskyt:

Andezity jsou hojně rozšířené horniny, které jsou typické pro vulkanické oblouky a společně se subalkalickými bazalty tvoří řetězce stratovulkánů na aktivních kontinentálních okrajích. Podílejí se významně na stavbě vulkanitů cirkumpacifického pásma intenzivního vulkanismu (tzv. ohnivého pásu), který lemuje Tichý oceán. Ten tvoří Japonsko, Kamčatka, Aleuty, část Aljašky, západ Severní Ameriky, střední Ameriku, jižní Andy a Nový Zéland.

V Českém masivu se vyskytují jen ojediněle andezity paleovulkanické v okolí Uherského Brodu, u Luhačovic, v Českém středohoří. Částečně mezi ně spadají i tzv. melafyry, které bývaly řazeny k bazaltům.

bazalt

Jsou to horniny obvykle tmavě šedé, zelenošedé, tmavě hnědéaž černé. Struktura z hlediska relativní velikosti součástek bývá nejčastěji porfyrická s poikoloofitickou nebo hyaloofitickou základní hmotou. Absolutní velikost vyrostlic (zrnitost) se pohybuje řádově v desetinách až prvních jednotkách milimetrů. Základní hmota je celistvá (afanitická) někdy hemikrystalická až sklovitá. Textura bývá masivní, někdy pórovitá, amygdaloidní nebo bobovitá. Z hlediska usměrnění je textura obvykle všesměrně zrnitá, v některých typech i fluidální.

Složení: Tyto horniny obsahují podle klasifikace IUGS 0 - 20 % křemene nebo 0 - 10 % foidů (ze sumy světlých minerálů), 0 - 35 % alkalických živců a 65 - 100 % plagioklasů ze sumy živců. Bazicita plagioklasů je větší než An50 nebo obsah SiO2 je menší než 52 %.

Minerály: Ve vyrostlicích jsou nejčastěji přítomnykrátce sloupcovité pyroxenů (ortopyroxeny i klinopyroxeny), méně pak dlouze sloupcovitý amfibol a v některých typech také olivín. V základní hmotě bývají přítomny nejčastěji bazické plagioklasy a magnetit, někdy malé množství alkalických živců, křemene nebo foidů. Často bývá přítomno sklo. Z akcesorických minerálů bývá nejčastěji přítomen apatit, Cr-spinel.

Ekvivalent:

Plutonickýmekvivalentem bazaltujsou gabroidy.

Výskyt:

Bazalty jsou hojně nejběžnější bazické vulkanické horniny, které se vyskytují na různých místech Země.Subalkalické bazalty jsou typické společně s andezity pro vulkanické oblouky a tvoří řetězce stratovulkánů na aktivních kontinentálních okrajích.

Bazalty středooceánských hřbetů tvoří svrchní část oceánské kůry a pokrývají tak většinu plochy oceánského dna. Kontinentální bazalty vytváří akumulace mnohonásobných výlevů pokrývajících rozlehlé oblasti. Obvykle se označují jako tzv. platóbazalty nebo trapové bazalty. Njeznámější jsou pravděpodobně dekanské trapy v Indii nebo Paraná v Jižní Americe. Bazalty (tholeity) oceánských ostravů jsou známy např. z Havajských ostrovů.

V Českém masivu se vyskytují poměrně hojně a to jak bazalty paleovulkanické, tak bazalty neovulkanické.