KLASIFIKACE

3 - RYOLIT

Terénní klasifikace:
Ryolity se řadí mezi ryolitoidy. Jsou to horniny velmi různorodého vzhledu. Zbarvení sepohybuje od bílé a žlutavé barvy, přes růžovou a červenou až k barvě šedozelené. Struktura z hlediska relativní velikosti součástek je porfyrická s mikrogranitickou, často hemikrystalickoua někdy až sklovitou základní hmotou. Absolutní velikost vyrostlic (zrnitost) se pohybuje řádově v desetinách až prvních jednotkách milimetrů. Základní hmota je velmi jemnozrnná, častěji celistvá. Textura bývá masivní, ale velmi často je pórovitá a někdy i amygdaloidní. Z hlediska usměrnění je textura obvykle všesměrně zrnitá, v některých i fluidální.

Klasifikace IUGS:

Složení: Horniny označované jako ryolity obsahují podle klasifikace IUGS 20 - 60 % křemene (ze sumy světlých minerálů), 35 - 90 % alkalických živců a 10 - 65 % plagioklasů ze sumy živců.

Minerály: Ve vyrostlicích je nejčastěji přítomen až automorfně omezený křemen (obvykle vyšší, případně tridymit) doprovázený sanidinem. Méně hojný je biotit nebo pyroxen. V základní hmotě bývá přítomen nejčastěji křemen a živce, dále pak malé množství biotitu, hematitového pigmantu a rudních zrn. Poměrně často je část základní hmoty sklovitá. Z akcesorických minerálů bývá nejčastěji přítomen apatit, zirkon a titanit. Ryolity bývají často postiženy sekundárními přeměnami jako je kaolinizace a alunitizace.

Synonymem pro ryolitu je liparit, který je možno také používat. V minulosti se ryolity dělily na neovulkanické ryolity a paleovulkanické křemenné porfyry. Toto rozlišování názvu hornin podle stáří nelze v současnosti doporučit.

Výskyt:

Ryolity se společně s dacity vyskytují především v oblastech vulkanických oblouků na aktivních kontinentálních okrajích. Díky vysoké viskozitě acidních láv vytvářejí nejčastěji kupy a lávové dómy. Vysoká explozivita kyselých vulkánů je příčinou častého výskytu pyroklastických materiálů, jako jsou tufy, hrubě úlomkovité pemzy, vulkanické brekcie nebo ignimbrity, mezi produkty ryolitového vulkanismu.

V Českém masivu se vyskytují ryolity permokarbonského stáří, které byly dříve označovány jako křemenné porfyry. K typickým lokalitám patří ryolity v Podkrkonoší, na Teplicku nebo Broumovsku. Nejbližší neovulkanické ryolity lze na Slovensku. Recentní ryolity lze nalézt na Liparských ostrovech u Sicílie.

Ekvivalent:

Plutonickým ekvivalentem ryolitu je granit.