KLASIFIKACE

13 - FONOLITICKÝ TEFRIT (Ol ? 10 %) - FONOLITICKÝ BAZANIT (Ol > 10 %)

Terénní klasifikace:
Fonotefrity i fonobazanity se řadí mezi tefritoidy. Jsou to horninytmavě šedé.Struktura z hlediska relativní velikosti součástek bývá nejčastěji porfyrická. Absolutní velikost vyrostlic (zrnitost) se pohybuje řádově v desetinách až prvních jednotkách milimetrů. Základní hmota je celistvá (afanitická), někdy až hyalinní. Textura bývá pórovitá nebo amygdaloidní. Z hlediska usměrnění je textura obvykle všesměrně zrnitá, v některých typech i fluidální.

Klasifikace IUGS:

Složení: Tyto horniny obsahují podle klasifikace IUGS 10 - 60 % foidů (ze sumy světlých minerálů), 10 - 50 % alkalických živců a 50 - 90 % plagioklasů ze sumy živců.Fonotefrit obsahuje do 10 % olivínu, fonobazanit nad 10 % olivínu.

Minerály: Ve vyrostlicích je nejčastěji přítomen zeolit (leucit) a pyroxen (augit), u fonobazanitů také olivín. V základní hmotě bývají přítomny nejčastěji plagioklasy (oligoklas, andezín),foidy (sodalit, nefelín, leucit) a alkalické živce (sanidin, anortoklas). Z tmavých minerálů jsou přítomny olivín, klinopyroxeny, amibol a někdy i biotit. Může být přítomno i sklo. Z akcesorických minerálů bývá nejčastěji přítomen apatit, zirkon, titanit a magnetit.

Výskyt:

Fonotefrity i fonobazanity jsou horniny vzácné. V Českém masivu se vyskytují vzácněv Českém středohoří.

Ekvivalent:

Plutonickým ekvivalentem fonotefritu a fonobazanitu jsou foidový monzodiorit a foidové monzogabro.