Ú V O D
Výroba elektrické energie a energetika vůbec, patří k nejsledovanějším částem surovinové politiky každého státu. Proto většina států včetně České republiky formuluje svou energetickou politiku samostatně. Česká republika se těmito otázkami zabývá ve své Státní energetické koncepci, jejíž zpracování zajišťuje Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky. Soubor analýz, které tento materiál využívá, představuje klasický příklad analýz a postupů používaný při formulování základních doporučení v rámci surovinových a energetických politik států. V textu obsažené příklady jsou podrobně popsány v článku Sivek et al. (2012).
ČESKÁ
REPUBLIKA A VÝROBA ELEKTŘINY VE SVĚTĚ A
V EVROPSKÉ UNII
Česká republika je šestý největší světový (obr. 1.) a čtvrtý největší evropský vývozce elektřiny (obr. 2). Přesto v současnosti stojí před zásadním rozhodnutím o další orientaci své energetické strategie.
Obr. 1: Graf největších exportérů elektřiny na světě (v letech 2000-2011)
Zdroj: indexmundi
Máme-li pochopit původ této situace (tj. jednak proč stát o rozloze a velikosti ekonomiky jako Česká republika zaujímá uvedená místa v produkci elektrické energie, jednak proč Česká republika musí přijmout opatření ke změně stávající strategie ve výrobě elektřiny) je třeba se podívat do historie i současnosti stavu surovinové základny České republiky, realizovat některé analýzy a zohlednit současné i predikované vývoje naší ekonomiky.
Obr. 2: Přehled hlavních vývozců elektrické energie v Evropě za rok 2010.
(Zdroj: Eurostat a ERÚ)
SOUČASNÁ
STRUKTURA VÝROBY ELEKTRICKÉ
ENERGIE V ČESKÉ REPUBLICE
V roce 2010 bylo v České republice vyrobeno 85910,1 GWh elektřiny brutto (Energetický regulační úřad, 2010). Dnešní struktura výroby elektrické energie v České republice (obr. 3) je odrazem souboru faktorů geologických, technických i politických, které existovaly v polovině šedesátých let minulého století. Významnou úlohu při volbě výroby elektřiny měl tehdejší stav bilance zásob ložisek energetických nerostů a z ní vyplývající očekávané životnosti ložisek energetických surovin státu. Proto je dnešní struktura výroby elektřiny v České republice tak odlišná od struktury Evropské unie (obr. 3). Současná výroba elektrické energie v České republice je založena na uhelných (54,7 %) a jaderných elektrárnách (32,7 %). Časově omezené zásoby především hnědého uhlí, ze kterého se vyrábí 47,7 % elektřiny, jsou hlavním důvodem, proč je Česká republika nucena upravit svou budoucí energetickou strategii.
Obr. 3: Porovnání struktury výroby elektřiny v EU-27 a v České republice
Zdroj: Eurostat, Starý et al., E-Control
STRUKTURA
SUROVINOVÉ ZÁKLADNY ČESKÉ REPUBLIKY V
SEGMENTU ENERGETICKÝCH NEROSTŮ
Stav surovinové základny České republiky je dlouhodobě pravidelně vyhodnocován v rámci evidence a bilance zásob ložisek výhradních nerostů. Výsledky jsou v současnosti prezentovány každoročně in Surovinové zdroje České republiky - nerostné suroviny (Starý et al. 2010). Při hledání důvodů, které vedly k prosazení dosud platné koncepce energetické politiky našeho státu (především pak koncepce výroby elektrické energie), jsme provedli analýzu vývoje surovinové základny v šedesátých létech minulého století, přičemž jako modelový rok jsme vzali stav zásob k 31. 12. 1965. Problémem rekonstrukce tehdy existujících stavů zásob rozhodujících energetických surovin, byly rozdílná pravidla klasifikace a evidence zásob v horizontu šedesátých let a v současnosti. Proto nebylo možné tehdy evidované zásoby vyčíslit ve struktuře přesně odpovídající dnešnímu pojetí (tab.1). Nicméně pro naše účely uvedená data lze považovat jako vyhovující.
Tab. 1: Srovnání surovinové základny České republiky v roce
k 31. 12. 2009 se stavem
k 31. 12. 1965 býv. Československa v sektoru energetických nerostů
Zdroj: stav k 31. 12. 1965 Bilance zásob ložisek vyhrazených
nerostných surovin ČSSR, 1966; stav k 31. 12. 2009 Starý et al.,
2010
Pozn.:
Vytěžitelné zásoby a životnost k 31. 12. 1965 jsou odhadnuty
(v bilancích k tomuto datu se vytěžitelné zásoby neevidovaly);
N-nezjištěno.
Hlavní rozdíly obou časových horizontů byly následující:
1. vytěžitelné zásoby v polovině šedesátých let minulého století nebyly evidovány ve státní bilanci (Sivek, 1998),
2. zásoby uranu byly v kategorii tajných informací,
3. platila jiná pravidla pro klasifikaci zásob ložisek nerostů.
Třebaže se zásoby uranu evidované v roce 1965 nepodařilo dohledat, musely dosahovat významných hodnot. Česká republika zaujímala s celkovou produkcí 111 000 tun uranu vytěžených v létech 1946 až 2009 zaujímá 10. místo na světě. V létech 1965 až 1993, bylo na území dnešní České republiky vytěženo celkem 70 850tun uranu (Starý et al. 2010). Jak vyplývá z údajů o zásobách energetických surovin státu k 1. 1. 1965 (zásoby ropy a zemního plynu nejsou do tabulky zahrnuty pro svůj minimální význam) hlavním důvodem koncepce výroby elektrické energie v hnědouhelných a jaderných elektrárnách byly zásoby hnědého (černého uhlí a zásoby uranových ložisek).
Zde tedy vznikly základy i současné pozice České republiky jako státu exportujícího elektrickou energii. V dnešní Evropě jde o výjimku, když většina států elektrickou energii dováží.
SOUČASNÝ STAV
SUROVINOVÉ ZÁKLADNY V SEGMENTU ENERGETICKÝCH
SUROVIN A JEHO VLIV NA BUDOUCÍ STRATEGII ČESKÉ REPUBLIKY VE VÝROBĚ ELEKTRICKÉ ENERGIE
Končící životnost některých uhelných elektráren, a vývoj stavů zásob domácích ložisek energetických nerostů, především bilančních zásob ložisek hnědého uhlí signalizuje, že Česká republika se nevyhne úpravě své energetické strategie. To se bezprostředně týká i výroby elektrické energie. Nedojde-li v relativně krátké době k výstavbě jednoho případně více energetických zdrojů, stane se Česká republika z vývozce elektrické energie jeho dovozcem, přičemž tato změna může nastat již v horizontu let 2014 až 2018. Ve střední Evropě je Česká republika jedna z mála zemí s dlouhodobějším a významnějším přebytkovým saldem elektřiny, proto musí v nejbližších letech Česká republika přijmout strategické rozhodnutí o orientaci své výroby elektrické energie. Významným faktorem, který bude při tomto rozhodování sehrávat významnou roli, je skladba a stav surovinové základny státu. Její stav je podstatně odlišný od šedesátých let minulého století, přičemž rozdíly existují v obou nejvýznamnějších energetických nerostech, tj. v hnědém uhlí i v zásobách uranu, ale i v zásobách černého uhlí (obr. 4). Nejdůležitější jsou však rozdíly ve stavech vytěžitelných zásob, které určují životnost těžených ložisek (Kavina et al. 2009). Právě stavy těchto zásob jsou pro úvahy o budoucnosti výroby elektřiny v České republice nejpodstatnější.
Obr.4: Přehled a srovnání zásob uhlí v letech 1965 a 2009.
(Zdroj: Bilance zásob černého a hnědého uhlí, 1966 a Starý et al., 2010)
Pro naši analýzu jsou nejpodstatnější rozdíly mezi oběma časovými horizonty v segmentech hnědého uhlí a uranu. Jejich důvody lze hledat především v:
1.
v dnešních nižších stavech zásob ložisek hnědého uhlí (včetně
přijetí tzv. ekologických územních limitů těžby), což je
hlavní příčinou nižší životnosti
těžebních kapacit,
2.
v nízkém
stupni prozkoumanosti evidovaných zásob uranových ložisek,
ve způsobu útlumu těžby uranu, především
však v útlumu průzkumu uranových ložisek, jejíž
důsledkem je dopad do oblasti kvality evidovaných zásob a
především relativně nízké stavy zásob
vyšších stupňů prozkoumanosti.
Zatímco v sektoru hnědého uhlí je situace relativně přehledná, u uranu byl vývoj podstatně složitější. V šedesátých létech minulého století bylo bývalé Československo (v postatě veškerý uran byl však vytěžen na území dnešní České republiky) významným světovým producentem uranu. V historických tabulkách je Česká republika s celkovou produkcí 111 tisíc tun uranu, které byly vytěženy v létech 1946-2009, na 10. místě na světě. Od devadesátých let 20. století proběhl rozsáhlý útlumový program. Byla ukončena těžba všech ložisek žilného typu (s výjimkou ložiska Rožná), později v roce 1993 i ložisek pískovcového typu. Produkce uranu v České republice poklesla z roční těžby pohybující se mezi 2000 až 2900 t U/rok na dnešních 286 t U/rok, přičemž ukončení těžby na ložisku Rožná se předpokládá zhruba v roce 2014. Od roku 2014 se předpokládá, že uran bude získáván pouze ze sanací uzavřených dolů a to ve výši cca 30-40 t U/rok (J. Starý et al. 2010). Česká republika však nadále disponuje solidním potenciálem zásob uranu. Podle oficiálních statistik (J. Starý et al. 2010) byly k 31. 12. 2009 vykázány na území České republiky celkové zásoby uranu ve výši 135 425 t (o nízkém stupni prozkoumanosti). Pro volbu budoucí strategie výroby elektrické energie v České republice z toho vyplývají následující závěry:
1. Dnešní stavy zásob ložisek hnědého uhlí jsou v podstatě konečné a nemohou se v budoucnu významně zvýšit (nanejvýš o množství zásob za územními limity, v případě jejich uvolnění).
2. Zásoby uranových ložisek, v případě zahájení jejich průzkumu, mohou mít v budoucnu zajímavou dynamiku. Bez ohledu na skutečnost, že případná aktivizace těchto zásob vyžaduje oživení ložiskového průzkumu, nové technicko-ekonomické zhodnocení jednotlivých ložisek a použití nejmodernějších technologií při jejich eventuálním využití, jde o zásoby, které mohou významným způsobem ovlivnit energetickou bezpečnost České republiky.
Uvedené charakteristiky současné situace v zásobách dvou nejdůležitějších energetických nerostů (hnědého uhlí a uranu) jsou pro výběr budoucí strategie výroby elektrické energie v České republice rozhodující. V rozhodovacích procesech a při formulaci doporučení v této věci nejde tyto výsledky analýz obejít, ale je nutno je při dalších rozhodováních respektovat, Vychází z nich také doporučení Státní energetické koncepce České republiky, která lze shrnout do následujících dvou bodů:
1. posilování výroby elektrické energie v jaderných elektrárnách,
2. racionální využívání hnědého uhlí s cílem prodloužit životnost jeho ložisek.
ANALÝZA SILNÝCH A SLABÝCH STRÁNEK (SWOT)
Pro analýzy ve sféře marketingu, ale také pro sestavování výhledů a prognóz státních politik, se používá metoda analýzy silných a slabých stránek, zkráceně označována jako „SWOT analýza“. Zkratka označení této metody vznikla z počátečních písmen slov, charakterizujících hlavní postupy této analytické metody. Tato metoda identifikuje silné (angl: Strengths) a slabé (angl: Weaknesses) stránky, příležitosti (angl: Opportunities) a hrozby (angl: Threats), které jsou svázány s hodnoceným projektem, případně navrhovanou politikou v určité oblasti a podobně. SWOT analýza patří ke klasickým metodám používaným pro posuzování navrhovaných alternativ budoucího vývoje, včetně surovinové a energetické politiky.
V oblasti surovinové a energetické politiky použila metodu SWOT (v poněkud upravené formě) na příklad Martiníková (2009) k určení silných a slabých stránek výchozích podmínek pro přípravu energetické politiky České republiky, na základě kterých pak formulovala závěry a doporučení pro zpracování koncepčních materiálů pro oblast surovinové a energetické politiky.
Jako silné stránky označila:
1. soběstačnost
ve výrobě elektrické energie, která je založena na domácích
zásobách energetických
surovin (třebaže časově omezená),
2. domácí
relativně významné zásoby uranových rud, jejichž vytěžitelnost
je provázána zejména
s cenovým vývojem této komodity na světových trzích,
3.
diverzifikované ropovody, Družba a IKL (Ingolstadt, Kralupy,
Litvínov), provozované společností
MERO ČR, a.s. (ve vlastnictví státu),
4. existence hmotných rezerv ropy (cca 110 dní spotřeby),
5. funkční systém podzemních plynových zásobníků (cca 90 dní spotřeby).
Jako slabé stránky uvádí:
1. absence významnějších domácích zásob ropy a zemního plynu,
2. časová omezenost domácích zásob hnědého a černého uhlí,
3. absence kontroly a vlivu státu nad plynárenskou přepravní strukturou,
4. omezené možnosti intenzivnějšího rozvoje obnovitelných zdrojů energie,
5. výroba elektrické energie založená na hnědouhelných tepelných elektrárnách převážně s končící životností.
LITERATURA
Bilance zásob ložisek vyhrazených nerostných surovin ČSSR. 1966. Ústřední geologický úřad, Praha.
E – Control. 2012. [cit. 2012-04-07]. Dostupno z www:<URL: > http://www.e-control.at/de/home
Energetický regulační úřad. 2012. [cit. 2012-04-07]. Dostupno z www:<URL: > http://www.eru.cz/
Eurostat. 2012. [cit. 2012-11-07]. Dostupno z www:<URL: > http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/statistics/search_database
Gocht W. R., Zantop H., Eggert R.G.: International mineral economics. Springer Verlag Berlin – Heidelberg, 1988.
Index Mundi. 2012. [cit. 2012-04-07]. Dostupno z www:<URL: > http://www.indexmundi.com/
Kavina, P.: Analýza zabezpečení České republiky nerostnými surovinami a její dopady na formulování státní surovinové politiky. 94 s. Doktorská disertační práce, VŠB-Technická univerzita Ostrava, Ostrava, Česká republika, 2008.
Kavina P., Jirásek J., Sivek M. 2009. European Union and the formation of its initiative in energy minerals. Energy policy, vol. 37, issue 6, 2139-2142.
Martiníková, H.: Základní faktory ovlivňující budoucí zajištění palivoenergetických surovin z hlediska potřeb České republiky. 97 s. Doktorská disertační práce, VŠB-Technická univerzita Ostrava, Ostrava, Česká republika, 2009.
Sivek M., Kavina P., Jirásek J., Malečková V. 2012. Factors influencing the selection of the past and future strategies for electricity generation in the Czech Republic. Energy policy, vol. 48, 650–656.
Starý J., Sitenský I., Hodková T. 2011. Surovinové zdroje ČR - nerostné suroviny, vydání z roku 2011, stav 2010. 242 s. Česká geologická služba – Geofond, Praha, 2011
State Energy Conception (approved by theGovernment of the Czech Republic resolution No. 211 ofMarch 10, 2004), 2004. Ministry of the Industry andTrade, Prague (in Czech).