Ú V O D
Surovinovou základnu státu tvoří souhrn zdrojů nerostných surovin (ložisek nerostů), které se vyskytují na jeho území. Ložiska nerostů, a tím i surovinová základna státu, kterou vytvářejí, jsou součástí přírodního bohatství Země. Rozsah a význam surovinové základny určitého státu souvisí s geologickou stavbou jeho území. Kvalita (potenciál) surovinové základny státu je charakterizována nerosty, které se na jeho území vyskytují ve formě ložisek, množstvím a kvalitou jejich zásob. Kromě geologických a báňsko-technických podmínek je surovinový potenciál státu závislý též na úrovni společenských, ekonomických a politických podmínek.
EVIDENCE A BILANCE ZÁSOB LOŽISEK NEROSTŮ
Každý stát v návaznosti na evidenci zásob (což jsou ročně aktualizované stavy výpočtů zásob), vede státní bilanci zásob ložisek nerostů. V České republice zpracovává bilanci zásob ložisek vyhrazených nerostů Ministerstvo životního prostředí. Bilanci vedla Česká geologická služba – Geofond* (dále jen ČGS), která byla od roku 2012 začleněna do České geologické služby. Bilance zásob ložisek České republiky představuje důvěrný materiál, který je určený především státním institucím. Proto je běžně nedostupný. Potřebné informace ve zhuštěné podobě je možno získat také z publikace „Surovinové zdroje České republiky – nerostné suroviny, které se zkráceně říká „surovinová ročenka“ (Starý et al. 2010).
Pozn.: Surovinové ročenky jsou dostupné v knižní formě. Počínaje rokem 2012 jsou vydávány pouze v elektronické podobě** na webových stránkách České geologické služby a to v českém i anglickém jazyce (Mineral Commodity Summaries of the Czech Republic).
Státní bilance zásob České republiky se dělí na části:
1. výhradní ložiska rud a stopových prvků (obr. 1),
2. výhradní ložiska palivoenergetických surovin (obr. 2),
3. výhradní ložiska nerudních surovin (obr. 3), včetně nevyhrazených (stavebních) nerudních nerostů nebo surovin).
Státní bilance zásob České republiky obsahuje především geologické zásoby ložisek nerostů tříděné podle různých kritérií (podle druhů zásob, stupně prozkoumanosti a podobně). Vytěžitelné zásoby nejsou zpravidla uváděny, pouze ve II. dílu (Výhradní ložiska palivoenergetických surovin) jsou udávány i vytěžitelné zásoby. Stavy zásob uváděné v „bilanci“ jsou nejdůležitější charakteristikou stavu surovinové základny státu.
* http://www.geology.cz/extranet/onas/aktuality/text-aktuality?id_aktu=2721
** http://www.geology.cz/extranet/publikace/online/surovinove-zdroje
Stavy zásob uváděné v „bilanci“ jsou výchozím materiálem pro nejrůznější koncepční úvahy týkající se nerostných surovin v ekonomice státu i základem pro zpracovávání některých jeho politik. Nejznámější z nich jsou surovinová politika státu a energetická politika státu.
Obr. 1:
Ložisko Pb-Zn rud Příbram Březové Hory, Ševčínský důl,
dnes součást Hornického muzea Příbram (foto Sivek, 2005)
SUROVINOVÁ ZÁKLADNA ČESKÉ REPUBLIKY
Pro
surovinovou základnu České republiky je charakteristická značná
různorodost. V sektoru nerudních a stavebních surovin
disponuje relativně dobrými podmínkami pro tradiční česká
průmyslová odvětví, jako jsou keramický a sklářský průmysl i
průmysl stavebních hmot. V produkci některých nerudních nerostů
je Česká republika i poměrně významným producentem (sklářské
písky, kaolín, vápence pro výrobu cementu, bentonit aj. (obr.
2). V energetických surovinách, konkrétně v hnědém a
černém uhlí, vykazuje Česká republika časově omezenou
soběstačnost. V produkci ropy a zemního plynu je však spotřeba
dlouhodobě vázána skoro výlučně vázána na dovoz obou nerostů.
Pokud jde o radioaktivní suroviny, jichž byla Česká republika
významným producentem, je situace složitější. Její budoucnost
závisí na přijaté koncepci surovinové politiky. Zásoby
evidovaných ložisek radioaktivních surovin totiž vyžadují
poměrně rozsáhlý ložiskový průzkum. Nízká produkce ropy a
zemního plynu na území státu je příčinou dlouhodobého schodku
zahraničního obchodu v sektoru energetických surovin. Dovozem
jsou rovněž zajišťovány veškeré potřeby rud, jelikož v současné
době se na území České republiky ložiska rud netěží (jediné
těžené ložisko uranu je zde řazeno k energetickým surovinám).
Obr. 2: Sokolovská pánev velkolom Jiří, Vintířov (foto Jirásek 2006)
Obr. 3: Ložisko vápence v Radotíně (foto Sivek, 2005)
Skladba nerostů vytvářejících surovinovou základnu státu (obr. 3.) a kvalita jejich ložisek, určuje surovinový potenciál státu. Zhodnocení surovinové základny vytváří významnou skupinu primárních informací, které jsou rozhodující pro orientaci a formulování surovinové politiky, v případě energetických surovin, pak energetické politiky státu, jak již bylo uvedeno. Potenciál a kvalita surovinové základny státu se hodnotí zejména podle následujících faktorů:
· geologicko-ložiskové – skladba nerostů zastoupených v surovinové základně státu, množství a kvalita zásob ložisek nerostů, složitost geologické stavby ložisek a životnost jejich zásob,
· báňsko-technické a ekonomické - hloubka uložení ložiska, technická řešitelnost dobývání ložiska při dodržení pravidel ochrany životního prostředí, ekonomická výhodnost dobývání ložiska nerostů,
· společenské – vyřešení střetů zájmů při dobývání ložiska, společenská a politická shoda na dobývání ložiska.
Výsledkem zhodnocení surovinové základny a konfrontace potenciálu zásob a těžby jednotlivých surovin s výší jejich spotřeby ve státě, je rozdělení nerostných surovin do čtyř základních skupin – tzv. kategorií soběstačnosti (Kavina, 2008):
· suroviny, které zcela pokrývají domácí spotřebu, eventuálně se vyváží (kategorie A),
·
suroviny, jejichž spotřeba je kryta převážně, i když ne zcela
domácí produkcí, jsou proto dováženy,
případně v menším množství i vyváženy (kategorie B),
· suroviny, jejichž spotřeba je kryta převážně, i když ne zcela dovozem, domácí produkce pokrývá jen zlomek spotřeby, výjimečně mohou být suroviny této skupiny v zanedbatelných množstvích vyváženy (kategorie C),
· suroviny, jejichž spotřeba je kryta výhradně dovozem, na území státu se vůbec netěží (kategorie D).
Uvedené členění výstižně charakterizuje surovinový potenciál státu v jednotlivých sektorech jeho surovinové základny. Proto se dá velmi dobře použít jako jedno z východisek pro formulování základů surovinové politiky státu.
Spektrum ložisek nerostů a bilance stavů jejich zásob (z hlediska jejich kvantitativních i kvalitativních vlastností) jsou základem pro analýzu surovinového potenciálu státu. V tabulce 1 je ukázka srovnání vývoje surovinové základny České republiky ve třech vybraných energetických nerostech v horizontech dvou průřezových roků 1965 a 2009.
Tab. 1: Příklad bilance zásob černého a hnědého uhlí
(stav k 31.
12. 1965 a k 31. 12. 2009, unit:
1kt (uhlí), 1t (uran), 1 rok (životnost))
Zdroj: stav
k 31. 12. 1965: Bilance zásob ložisek vyhrazených
nerostných surovin ČSSR (1966)
stav k 31. 12. 2009: Starý et al. (2010)
Pozn.:
Vytěžitelné zásoby a životnost k 31. 12. 1965
jsou odhadnuty (v bilancích k tomuto datu se
vytěžitelné zásoby neevidovaly); N-nezjištěno.
Výsledky analýz potenciálu surovinové základny státu, jeho konfrontace s možnostmi těžby domácích ložisek a výší spotřeby nerostných surovin ve státě, možnostmi importu nedostatkových surovin, je základem pro surovinovou, energetickou politiku i surovinovou bezpečnost státu. Tyto analýzy jsou v podmínkách České republiky obsaženy v materiálech Surovinová politika České republiky a Státní energetická koncepce České republiky (zkráceně SEK). Tyto materiály obsahují výčet možných strategií v oblasti zajištění nerostných surovin a příslušná doporučení. V tabulce 2 je charakterizována situace domácího surovinového potenciálu v případě čtyř nejvýznamnějších energetických nerostů surovinové základny České republiky a stanoveny doporučení pro formulování cílů energetické politiky.
Tab. 2: Základní srovnání orientace energetické politiky České republiky
Ve vztahu k surovinové základně státu (dle údajů roku 2010, bez roponosných břidlic)
Zdroj: Návrh aktualizace Státní energetické koncepce z roku 2010
SUROVINOVÁ ZÁKLADNA STÁTU A JEHO ENERGETICKÁ POLITIKA
V současném světě patří k nejcitlivějším i nejsložitějším problémům zajištění energetických surovin. Ty ovlivňují všechny obory průmyslu (teplárenství, výrobu elektrické energie, dopravu). Strukturou ložisek nerostů energetických surovin České republiky a některými otázkami jejich životností, která v případě ložisek České republiky má mimořádný význam, se zabývali na příklad Kavina et al. (2009), ale i řada dalších. Ukazuje se, že životnost zásob ložisek energetických surovin se pro výběr energetického mixu výroby elektrické energie v České republice jeví jako zásadní.
Surovinová základna státu sice vytváří základní platformu pro volbu energetického bestmixu, není však jediným faktorem tohoto rozhodovacího procesu. Ve výsledku jde vždy o její konfrontací s výhledem spotřeby, s možnostmi importu a podobně. Důležité je také posouzení reálných možností rozvoje jednotlivých částí energetického mixu (např. výroby energií z obnovitelných zdrojů) a další. Tvorby surovinové a energetické politiky státu proto musí při přípravě jednotlivých scénářů budoucí orientace energetického portfolia státu také zvažovat:
Obr. 4: Příklad dovozu vybraných nerostných surovin do USA
(rok 1993), bez energetických surovin
(F. Press, R. Siever, 1998).
1. dostupnost domácích a dopravní dosažitelnost zahraničních energetických surovin,
2. strukturu spotřeby primárních zdrojů energie včetně reálného potenciálu tzv. obnovitelných zdrojů energie, jak jsme výše uvedli,
3. energetickou náročnost ekonomiky a její očekávaný vývoj, možný potenciál energetických úspor (energy savings),
4. vývoj spotřeby v sektoru průmyslu, domácností a služeb, očekávaný vývoj energetické bilance v sousedních zemích a očekávaný ekonomický vývoj hospodářství státu a celého regionu (Kavina 2008).
Kombinace uvedených faktorů tvoří základ pro volbu struktury budoucí výroby elektrické energie v České republice. Je nesporné, že do tohoto výběru musí Česká republika zahnout rovněž faktor energetické bezpečnosti státu, která v současných podmínkách se stává sledovaným faktorem v oblasti surovinové a energetické politiky státu.
Česká republika vždy bude závislá na dovozech určitých nerostných surovin. To však není žádný zásadní nedostatek, vždyť nerostné suroviny dovážejí i relativně na suroviny bohaté státy jako na příklad USA (obr. 4). Tato skutečnost jen zdůrazňuje, jak je pro Českou republiku životně důležitá existence otevřeného mezinárodního obchodu s nerostnými surovinami.
LITERATURA
Bilance zásob ložisek vyhrazených nerostných surovin ČSSR, Ústřední geologický úřad, Praha, 1966.
Kavina P.: Analýza zabezpečení České republiky nerostnými surovinami a její dopady na formulování státní surovinové politiky. 94 s. Doktorská disertační práce, VŠB-Technická univerzita Ostrava, Ostrava, Česká republika, 2008.
Návrh aktualizace Státní energetické koncepce, 2010. MS Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky, Praha.
Press F., Siever R. : Understanding Earth, W.H.Freeman and Compan, New York, 1998.
Starý J., Sitenský I., Hodková T.: Surovinové zdroje ČR - nerostné suroviny, stav 2010. Praha, Česká geologická služba – Geofond, Praha, 2011. [cit.2012-10-30]. Dostupno z www:<URL: > http://www.geology.cz/extranet/publikace/online/surovinove-zdroje/rocenka2011sur.pdf
Starý J., Kavina P., Vaněček M., Sitenský I., Kotková J., Hodková T.: Surovinové zdroje ČR - nerostné suroviny, stav 2009. Praha, Česká geologická služba – Geofond, Praha, 2010.
Státní energetické koncepce (schválená vládou České republiky dne 10. 3: 2004. MS Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky, Praha.